V listopadu 2013 Česká národní banka zavedla měnové intervence, čímž pro české občany zdražila veškeré zboží z dovozu a také dovolené v zahraničí. Přetahuje tak z kapes českých občanů peníze na konta vývozců a zahraničních firem.
Důvodem těchto intervencí podle stále dokola omílané argumentace ČNB bylo zabránění deflaci a tím podpoření domácí poptávky. ČNB se prostě rozhodla, že za každou cenu udrží inflaci na jí stanovené hranici 2%. Jinak by podle ní hrozilo, že občané budou odkládat své nákupy a to by mohlo ohrozit další vývoj naší ekonomiky. Nechci zde opakovat důvody nesmyslnosti tohoto kroku ČNB, které jsem uvedl již ve svém článku Kdo v Česku ve skutečnosti vládne http://pavelsobotka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495983. Pouze zdůrazním, že za dva a půl roku ČNB vynaložila na tento účel již 530 miliard korun. Tedy 530 miliard korun, které zbytečně vytiskla jenom proto, aby jimi znehodnotila národní měnu. A inflace ve výši 2% stejně nedocílila.
ČNB se přitom holedbá, že kdyby tento krok neučinila, nerostla by naše ekonomika takovým tempem jako dosud. Již ve výše uvedeném článku jsem na příkladu Polska ukázal, že to není pravda. Česká republika není žádným skanzenem uprostřed Evropy a mnohem více, než na intervencích ČNB, jsme závislí na tom, jak se vyvíjí celá evropská a světová ekonomika.
Přesto, že ČNB okrádá prostřednictvím intervencí své občany a inflace zůstala prakticky nulová, tržby obchodníků v maloobchodě vzrostly v roce 2015 o 6% a o stejnou výši vzrostly i ceny bytů. To znamená, že naprosto padly argumenty ČNB, že pokud nebude aspoň 2% inflace, budou se lidé bát utrácet a ekonomika bude stagnovat. Ale ČNB dělá, že to nevidí a intervence dál pokračují. Nebo se bojí, co se stane, pokud tyto měnové intervence ukončí?
Podle článku 98 Ústavy ČR a podle Zákona o ČNB je hlavním cílem činnosti ČNB péče o cenovou stabilitu. Naskýtá se proto otázka, zda by u nás bez měnových intervencí došlo k prudkému snížení cenové hladiny? Na uvedeném příkladu Polska, ale i podle zkušeností ze všech okolních států EU je vidět, že by k žádnému skokovému snížení cen nedošlo. Je tedy zjevné, že měnové intervence Česká národní banka vůbec dělat neměla. Snížení případné deflace o 1-2% nemůže být důvodem k okrádání občanů vlastního státu. Ale členové bankovní rady nejsou nikomu odpovědni, tak si dělají, co chtějí, a nikdo na ně nemůže. Jak je to vůbec možné?
Velkou chybou je, že nikdo z kompetentních členů vlády se k této záležitosti nevyjadřuje. Některým ministrům, kteří by měli nejhlasitěji křičet, že takto to dál nejde, intervence totiž vyhovují – příkladem budiž ministr financí Babiš, jehož firma Agrofert na měnových intervencích České národní banky vydělává přibližně 7 miliard korun ročně. Není to přímo ukázkový střet zájmů? A předseda vlády si dosah měnových intervencí zřejmě vůbec neuvědomuje nebo nechce vypadat, že zasahuje do kompetencí ČNB.
Jak dlouho tedy ještě ČNB hodlá prostřednictvím umělého udržování vysokého kurzu koruny okrádat občany České republiky a zároveň pomáhat růstu zisků největších vývozců – především automobilek, RWE a Agrofertu? Jak dlouho ještě bude podporovat vývoz stovek miliard korun zisků do ciziny? Není už konečně na čase důrazně říci dost a co nejdříve upravit zákon o ČNB, aby se podobná svévole členů bankovní rady nemohla v budoucnu opakovat?
