Škola smyku (bezpečné jízdy) na vlastní kůži

Podařilo se mi dobře zainvestovat a z výnosů jsem si koupil nové autíčko. A protože to je jedna velká radost, rozhodl jsem se, že se s ním naučím jezdit i v zimě, abych si ho nerozbil. Zjistil jsem, že škola smyku či spíše škola bezpečné jízdy je něco, co by měl absolvovat před zimou každý z nás, co jezdíme zima léto pořád a nechceme bourat. Tady jsou mé zážitky.

Jezdil jsem v Líních u Plzně na letišti, kde provozuje školu smyku svezenicko.cz.

Začali jsme přednáškou o tom, jak jezdit. Jak jezdit za každých podmínek a jak jezdit bezpečně a nerozbít auto sobě ani ostatním. Bylo nás tam víc chlapů, ale i ženy se chtěly naučit bezpečně jezdit. Teorie je strom zelený, praxe je něco úplně jiného. Po obědě a kávičce jsme dostali na krk vysílačky a vyrazili. Čekal nás plácek asfaltu na letišti, kde bylo všude dost místa, na kusu asfaltu byla nalepena kluzná folie a jeden rovný a jeden zatočený kus byl natřen klouzavou barvou. Dále tu byl postavený slalom a test - objetí překážky. Ale to bylo všechno na asfaltu. Takže sice dobrý, házelo to se mnou a dalo se to projet dost rychle, ale moc to neklouzalo.

Ještě abych se vrátil k autu. Mám Chrysler Crossfire. Německá kvalita v americkém kabátě, navíc vyrobená u Wilhelma Karmanna v Osnabrücku v Německu. Motor z Mercedesu SLK 3,2l / 220hp, podvozek a převodovka také z Mercedesu SLK, 1.200kg. Uvnitř ergonomicky rozmístěná tlačítka a budíky. Automat - do manuálu se mi nechtělo, to auto s ním bylo strašně divoký. Ale umíte si představit, jak to vypadá, když šlápnete na plyn? Motor zařve, auto vyletí dopředu a uprostřed tachometru se rozbliká "čertík", abych se krotil a že nebude pořád přibrzďovat kola, aby se neprokluzovaly. Je to síla, každému bych ten zážitek rozhodně přál.

Ale vraťme se ke škole smyku. Přijeli jsme, rozřadili se a dostali instruktáž, jak se pohybovat na "hřišti". Pak už první akce - rozjet se na 30 km/h a na označeném místě zabrzdit. Na asfaltu. No co myslíte. Auto stálo asi na metru a půl. Mám dojem, že se zadní kola ani nedostala za kužely, označující začátek brždění. Podobně, s různou délkou brzdné dráhy, dopadli i ostatní. Ještě jedna věc, jediný jsem měl ještě letní gumy, venku bylo 8 stupňů.

Další akcí bylo prudké brždění na asfaltu ze 60km/h. To je také dobré si vyzkoušet. Ono to vypadá jako nic, taková šedesátka. Ale brzdná dráha se prudce prodloužila. Instruktor říkal, že na dvojnásobek, ale viděl bych to spíš na troj až čtyřnásobek. Po každé akci instruktor vyhodnotil přes vysílačku, jak se nám to povedlo a poradil, co udělat líp příště.

Víte, na tom autě jsou nejlepší ty rozjezdy. Přišlápnout plyn, jednadvacet, dvaadvacet a je tam šedesát. A brzdy - zespoda vás kope do nohy ABS, prudké zpomalení tlačí tělo do pásů. Vidění se zužuje. No a pak  najedu do klouzavé zatáčky. Vůbec jsem nechápal, jak rychle jde ta zatáčka projet i na letních gumách s pomocí asistenčních systémů. Ale to vás přestane za chvíli bavit. Asistenční systémy jsou vypnuty a najíždím do zatáčky. Před zatáčkou povolit plyn, pak ho přišlápnout, čertík vyskočí kola se prohrábnou zadek jde do strany přední kola kontra a drift na hraně přetočení do hodin. Jen je škoda, že klouzavá zatáčka je tak krátká a na asfaltě se pak všechno srovná. Tak jsem si dal slalom a hurá na další kolo.

Další akce bylo prudké brždění na kluzné fólii. Nejdřív ze 30km/h. Brzdná dráha byla výrazně delší. To vás nutí se zamyslet, jestli je dobře jezdit na kluzkém povrchu rychle. Ono na "hříšti" je to sranda. Ale v reálném provozu, kde vám vleze chodec do cesty na každém přechodu (to stejně nechápu, kdo tohle mohl uzákonit), to je dost nebezpečné. Jednou jsem takhle jel a koukám, všichni se sunou jako šneci. Tak jsem si říkal, co blbnou a taky jsem přibrzdil. A nic. ABS kopala a auto jelo téměř nezměněnou rychlostí dál. Ještě že se pomalinku zpomalovalo. Nic hezkého. Naštěstí to bylo v polích a nikde nikdo.

Další akce byla opět prudké brždění. Ze 60km/h. Brzdná dráha skoro na celou fólii. Hmm. A dál následovalo objetí překážky. Jedete jedete a najednou vám do cesty zboku vyjede auto. Ať už vyjíždí ze dvora nebo z vedlejší, je to průšvih. Musíte správně reagovat. Nejlepší je vyšlápnout spojku a řídit. Pravá, levá, plyn a pryč. Tedy když vyjede zleva. Zkusili jsme si to ve třicítce, ve čtyřicítce a v padesátce. Do čtyřicítky to šlo, dál už to auto nezvládlo. Tedy na letních gumách. Zimní u ostatních dovolili padesátku, ale pak už to taky nešlo. A co bylo taky zajímavé, většina lidí trefila kužel vpravo pravým zadním kolem. Špatný odhad a strach (zatáčeli jsme příliš brzo). No ale když jsme si to parkrát zkusili, nakonec to projeli všichni správně.

Další akce byla opět objetí překážky, ale s bržděním. Díky ABS jsme všichni mohli při brždění řídit, i když to trochu dřelo, tak jsme to absolvovali úspěšně jak ve třicítce, tak ve čtyřicítce. Ale výš už to šlo ztuha. Buď jsme byli "dlouhý" nebo jsme trefili kužel. A v zatáčce jsem vypnul asistenta a prošlápnul jsem plyn moc. Vyjel jsem z ní zadními koly napřed. Hodiny jako vyšitý. Z adrenalinu se mi klepou ruce ještě teď.

No a nakonec přišla maturita. Objetí překážky stylem profesionálů. Jedete, uvidíte překážku, prudká brzda, povolit brzdu a řídit, pravá, levá, plyn a pryč. Opět jsme si měli zkoušet, do jaké rychlosti je to bezpečné. Brždění bylo krátké, zpomalilo auto jen asi o 5km/h. No a pak už jsme se museli s nastalou situací vypořádat jen volantem. Začinali jsme na čtyřicítce a pro mě na letních gumách to bylo bezpečné jen do 55km/h. Dobré brzdy shodily rychlost lehkého auta na něco málo přes 45km/h a v téhle rychlosti se i na fólii dalo jet a neklouzalo to. Jen si člověk musel hlídat jak levý předek, aby nebyl dlouhý, tak pravý bok, abychom si ho "neodřeli". Zde neodrazili kužel. Dost pohybů za tak krátkou chvíli. To byla fakt vteřina nebo dvě.

A z toho vychází další věc. Těžko budeme v krizové chvíli přemýšlet, jestli brzdit nebo řídit a jak moc a kam točit volant. Ta reakce musí být automatická. Bez mozku. Respektive řídit musí ta část mozku, kterou nemyslíme. Ta reakce nám musí přejít do podvědomí, česky do krve. Pak to bude bezpečný manévr a uděláme ho včas a správně. A do krve nám přejde jen častým opakováním. Proto trénujme a trénujme. Až opravdu napadne sníh, budeme připraveni.

Vzhůru na školu smyku.

Váš Pavel Rudolf