Výlet do Itálie za dávných časů.

Výlet do Itálie za dávných časů někdy kolem roku 1990 nebo 1991. Boj se Škodovkou v Itálii a vítězství člověka nad strojem. 

Myslím v roce 1990 nebo 1991 jsem se přihlásil na konferenci v Římě o chemických čidlech, které jsem v té době dělal. Rozhodl jsem se, že tam pojedu autem, aby mohla jet také má manželka a finančně nás celá akce nezruinovala. Měli jsme tenkrát  značně prorezlou Škodu 105, takže jsem podlahou mohl pozorovat, jak pod námi ubíhá silnice. Dva dny před odjezdem manželka povídá: "vždy, když můj tatínek jel do Bulharska autem, měl sebou bednu s náhradními díly. Kde máš ty bednu s náhradními díly?" Co už manželka ale neřekla, i když jsem to věděl, že sice její tatínek sebou vozil bednu s náhradními díly, ale auto se mu pokaždé pokazilo a samozřejmě to, co potřeboval, sebou nikdy neměl. No nic. Další den jsem se zeptal v práci kolegy, který měl Škodu 120, jestli něco nemá. Prý má a další den mi to přinese. Přinesl mi pytlíček, kde bylo víčko rozdělovače, odtrh (malá pružinka na ocelové podložce speciálního tvaru), jednu svíčku a jeden kabel ke svíčkám. To bylo doma řečí, že tatínek tohle a támhleto atd. a já jsem neschopen něco kloudného udělat atd. 

Takže jsme vyrazili z Prahy. Dojeli jsme do Říma, byli tam 5 dnů na konferenci a pak jeli zpět. Do Říma jsme jeli po dálnici přes Brennerský průsmyk a Florencii, zpět podél Jadranu, Cestou po dálnici z Říma směrem k Jadranu se najednou auto zastavilo. To bylo keců, že tatínek atd atd, já jsem lempl, který ani není schopen se pořádně připravit na takovou dlouho cestu. Také bylo docela teplo, bylo to v létě a nikde žádný stín a manželka horko špatně snášela. Asi za hodinu jela kolem odtahová služba, naložila nám auto a odvezla nás i s autem mimo dálnici. Řidič a mechanik odtahovky nikdy Škodovku neviděl a tak ho zajímalo, jak vypadá její motor. U zážehového motoru je to velmi jednoduché. Buď do válců nejde benzín, nebo se na svíčkách netvoří jiskra. Pokud je obojí  v pořádku, motor naskočí. No takže vcelku hbitě eliminoval benzín, ten do válců zjevně přes karburátor tekl, Takže jiskra. Otevřel rozdělovač a zjistil, že je prasklý odtrh. Vymontoval ho, já mu podal náhradní, on ho tam přišrouboval, já nastartoval motor a odjeli jsme na Prahu. Manželka byla zticha jako pěna, neb jsem nebyl najednou největší magor ze všech magorů, ale genius, co měl přesně to, co bylo potřeba a žádné zbytečné věci navíc.