Já jezdil, v třiadevadesátém, s plně naloženou stopětkou skoro třičtvrtě roku do oblasti Bergama, L. di Iseo, L. di Garda třičtvrtě roku jako "gasarbajtr" (odhadem tak 10 cest) a k tomu jsem s ní byl o víkendech dvakrát v Liguri v oblasti Santa Margarita, Portofino, Janov a asi čtyřikrát ve Švýcarsku (St. Moritz, Lugano, Oblast kolem Berniny), výlety v horách kolem jezer nepočítaně. Jako naprostý antitalent na jakékoli stroje, natož auta, jsem s sebou nevozil nic. Je pravdou, že kamarád tam nějakou dobu měl taky stopětku s sebou něco vozil. nicméně, auto, které jeho tatik opečovával u nás jako děcko, mělo tři problémy a já, za celou dobu prakticky vůbec nic. Snad až na to, že jsem ji párkrát uvařil a musel nechat odpočinout, ale to bylo u tohoto auta docela běžné. Od té doby věřím tomu, že stroj musí mít nutně rozum a pokud se chce dostat domů a ví, jaký neschopa ho řídí, tak prostě dojede.

V 1987 jsem jel na svatebni cestu do Parize Skoduli 120, zpatky pres Svycarsko. Meli jsme sebou i z nadrzi aso 120 l benzinu, abych ho nemusel kupovat cestou. Stacilo jednou ve Svycarsku asi 20 litru. Kazdopadne 20 l pod kazdym sedadlem a dalsich asi 40 v kufru zadelalo na dost slusny ohnostroj. Nastesti se nic nestalo. No ale ve Svycarsku jsme jeli k Zermatu a pad dale udolim reku a nakolec na sever pred Grimsell pass. Cestou temi serpentinami nahoru jsem musel dvakrat zastavit s uvarenym motorem a dolevat do chladice vodu z potoka.

Tak to jste byl připraven. Já taky vozil na doporučení znalců škodovek zásobní díly sebou, ale naštěstí jsem je nikdy nemusel použít. Pravdou je, že bych si ale na delší cestu netroufnul.

Dilo nahody. Ale byla to legrace, kdyz jsem prisel domu s pytlickem se tremi nebo 4 soucastkami. A jednu z nich jsem zrovna potreboval :-)