Vzal jsem své čtyři studenty na procházku do hor na jih kousek od Xi'anu. Je tam pohoří Qinling, které se táhne přes 500 km od východu k západu a hřebeny jsou vesměs mezi 2000 a 2500 metry.
Domluvil jsem se s mými čtyřmi studenty, že půjdeme na dva dny do vesnici Dasi v pohoří Qinling asi 30 km jižně od Xi'anu, kde mám známého jménem Stone. Tedy pojem vesnice se k Dasi úplně nehodí, je to vlastně několik skupin domků roztroušených v horách, kde bydlí jen pár lidí v létě a v zimě je to opuštěné. Vede tam sice horská prašná silnice, ale je už asi 3 roky zavřená a je možné tam jet jen na speciální povolení, které se třeba vydává pro záchranáře. Takže normální lidé pouze pěšky a z jakékoliv strany je to minimálně 6 hodin chůze. Cesty tam vedou 4 a v Qinling se úplně nedoporučuje sejít z cesty. Hory totiž mají velmi strmé svahy a navíc jsou hory porostlé bambusem vysokým 2 – 3 metry a tvoří jen dost těžko přístupný terén.
Plán byl, že v pátek ráno vyrazíme, zaparkujeme auto na konci kaňonu, kterým vede jedna cesta do Dasi, známů nás odveze na jiné místo a do Dasi půjdeme přes hřeben po cestě, kde jsem do té doby nikdy nešel až ke Stonovi. Tam přespíme a v sobotu kaňonem zpátky ven z hor k autu. Protože už byl říjen a Stone byl u sebe doma v podhůří, domluvili jsme se s ním, že dojde do hor. Takže plán byl jasný. Stone ale řekl, že cesta, kterou jsme si vybrali je velmi dlouhá a jeho bolí kolena a tam s námi přes kopec nepůjde, ale vezme to normální asi 6 hodinovou cestou kaňonem.
Probudili jsme se v 5.30, jeli jsme na jih k bráně státního parku, kde začíná kaňon a nechali tam podle plánu auto. Vyzvedl nás chlapík, který nás odvedl 15 km do vedlejšího kaňonu. Tam jsme dorazil v 8 ráno a to do nadmořské výšky kolem 1100 m/n.m. Stone říkal, že je to velmi dlouhá cesta, ale víme, jak to místní rádi přehánějí, takže to není nutné brát vážně, že? J
První překvapení nastalo, když jsme našli kolem 11 dopoledne papír, na kterém bylo napsáno, že tam někdo byl 2 týdny před námi a že původně chtěli jít také do Dasi, ale že na tom místě jsou až ve 12 hodin a už to nemohou stihnout a tak jsou zpět. To nás zaujalo, protože podle mapy to do Dasi až tak daleko nebylo. Teď bych maličko odbočil, abych vysvětlil nějaké detaily. Cesty tady v QInling, kam chodím, jsou obvykle označeny červenými stužkami tak po 50 metrech. Dělají to místní turistické kluby, kterých je tady hodně. A pak se poznají podle toho, že je tam lehce vyšlapaná pěšinka a konečně v Číně je aplikace na mobil, kde si můžete zaznamenat, kudy jdete a pak to tam nahrát takže i další uživatelé mohou vidět, kudy jste šli. Tohle je dost podstatný detail, jak bude vidět dále.
Takže očekávání bylo, že se vyškrábeme do nadmořské výšky 2100 metrů, půjdeme kousek po hřebeni, seběhneme na 1400 metrů, přejdeme přes potok a prašné silnici ke Stonovi na 1600 metrů.
Realita byla poněkud jiná. Hřeben nebyl 2100 metrů vysoko, ale 2300 metrů a šlo se po něm podstatně déle po dost náročné cestě kopcovitým terénem, takže v 8 večer jsme byli ještě na hřebeni a konečně za naprosté tmy jsme začali sestupovat dolů. V předvečer jsem si připravoval věci a nenašel čelovku. Usoudil jsem že to nevadí, stejně kolem 3 odpoledne budeme u Stona a na co tedy čelovka. Naštěstí mobily mají světlo, takže jsme si svítili pomocí mobile. A všichni jsme měli powerbanky na jejich dobíjení.
Byli jsme v 8 večer v nadmořské výšce 2100 metrů a dolů vedla zřídka používaná pěšinka, kde červené stužky byly prakticky neviditelné, takže jsme cestu neustále ztráceli. Pozitivní ale bylo, že tři z nás měli staženou do mobile tu výše zmíněnou aplikaci a před námi tam byli dva lidé. Sledovali jsme tedy stopy, protože jsme předpokládali, že když tam prošli oni, projdeme tam i my. Jen malá poznámka, není tam žádné pokrytí mobilním signálem, protože je to docela hluboko v horách, a to platí I pro oblast vesnice Dasi, kam jsme mířili.
Dobrá věc byla, že náš přítel Stone má vysílačku, protože funguje jako horská služba a my jsme znali jeho frekvenci. Nedělá si s tím ale velké vrásky, vysílačku má vesměs vypnutou. Takže se jí nenamáhal zapnout ani teď J takže jsme se ho pokoušeli opakovaně bez úspěchu kontaktovat. Naštěstí pro nás je svah, po kterém jsme sestupovali k potoku, viditelný z Stoneova domu. Všiml si našich světelek v lese a konečně si zapnul vysílačku. Hned nám bylo veseleji, že o nás ví a že jsme na ceste k němu, jen nám to bude ještě nějakou dobu trvat. Do jeho domu jsme dorazili ve 12:30 po 16 hodinové „procházce“ a už na nás čekali nudle a jak řekl můj student: „nejlepší nudle v jeho životě“. Bylo mi troche špatně, takže jsem měl jen jednu misku a šel spát.
Ráno jsme se probudili tak porůznu mezi 7.30 a 10. Já měl pak tradiční přetahovanou se Stonem o peníze. Během sezóny Stone používá svůj dům jako ubytovnu pro turisty a z toho vlastně žije. Přesto si málokdy vezme peníze ode mne. Takže obvyklý boj, já mu dám peníze, on mi je vrátí, já mu je nechám na okně, on mi je nacpe do batohu atd. Tentokrát řekl, že mě nenávidí J, protože jsem mu ty peníze nacpal do kapsy a utekl. Takže jsme odešli asi v 11 hodin a začali sestupovat směrem k Xi’anu. Cestou dolů jsme viděli malé stádo zlatým takinů, což je ohrožené zvíře v Qinling velikosti krávy. Zlatý takin má v Číně nejvyšší úroveň ochrany, což znamená, že za jejich zabití je trest smrti.
Pak jsme se opět dostali k řece v nadmořské výšce 1000 metrů a uvědomili jsme si, že buď půjdeme rychleji, nebo skončíme znovu noční procházkou. Takže jsme zvýšili tempo a v 19:20 jsme vyšli ze zalesněné oblasti, k autu došli v 8 večer a domů dorazili kolem 9. No nebyla to hezká dvoudenní procházka? J
Jinak jeden z mých studentů, který je vcelku dost nervózní, byl na kopci úplně vyřízený. Ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Ptal jsem se ho, co se mu děje. Říkal, že ta nejistota, co s námi bude, je strašná. Tak jsem řekl, že máme tři možnosti a ať si vybere. To ho zaujalo. Takže první: Otočíme se a půjdeme zpět. To se mu nelíbilo. Druhá: rozděláme si oheň a zůstaneme tam přes noc. Jen zdrženlivost mu bránila, aby mi neřekl, jestli jsem se nezbláznil. Takže třetí: nech té sebelítosti a šlapej dál. Kromě toho jsem mu řekl, že máme vodu, jídlo, je vcelku příjemná teplota a takže se nám neděje vůbec nic.
Na prvním obrázku je naše cesta, na druhém je nouzový přístřešek ve výšce asi 2300 metrů, třetí je Stoneův dům a na čtvrtém je vidět hřeben, po kterém jsme šli. V horách Qinling a okolí vzniká postupně rezervace o velikosti tří a půl krýt větší, než je ČR a je snaha postupně dostat lidi z hor, aby tady zvířata měla klid a tak se některé domuy již neudržují.
