Zajímavá, i když skromná zřícenina rytířského hradu Sion, nacházející se nedaleko Kutné Hory, je kupodivu turisty opomíjena. A myslím, že neprávem.
Pár kamenných zídek, vysokých asi jeden metr, většinou zarostlých, informační tabule, turistický rozcestník a několik ohnišť. Celkový prostor hradu je velký, myslím, že zabírá více jak jeden hektar. Zbytky zdiva zčásti naznačují půdorysnou dispozici hradu. Nelze si také nevšimnout příkopu chránícího přístup k hradu a dalšího, který odděluje předhradí od okolí. Tyto jsou však patrně z doby, kdy tady stávalo starobylé hradiště. Oplocení a brána z kulatiny je z doby podstatně novější. Areál dnešní zříceniny hradu je zalesněn, pouze v místech, kde byl prováděn výzkum, je les částečně vykácen.
Hrad Sion byl vystavěn na půdorysu nepravidelného trojúhelníku Janem Roháčem z Dubé v letech 1426 - 1427 na skalnatém ostrohu nad pravým břehem říčky Vrchlice. Protože byl na obléhání špatně vybaven, prováděly se na začátku 30. let 15. století jeho úpravy. Postavena byla například sypaná obezděná bašta nebo hradby obepínající celý areál. Hrad však nadále neměl vlastní zdroj vody, ani obrannou věž. Z výzkumů prováděných ve 20. století se usuzuje, kde asi stály jednotlivé budovy a jaký plnily účel. Přesná podoba však není známa, jelikož se ze Sionu dochovaly pouze trosky.
Kdy se narodil Jan Roháč z Dubé, není známo. Nejčastěji se uvádí rok 1374. Budoucí husitský hejtman se v mládí živil loupežnickým řemeslem a údajně patřil do proslulé bandy posázavského lapky Jana Zúly z Ostředka (byl oběšen roku 1405). Možná z této doby se odvozuje, že Jan Roháč byl velmi bohatý a část svého bohatství zakopal na hradě Sion. A neměl by být problém ho najít. Stačí tady o Květné neděli potkat tři průsvitné postavy, na Zelený čtvrtek je potřeba se opět dobře rozhlédnout a uvidět dvě postavy a nakonec na Velký pátek si přijít pro poklad. Bude tady čekat už jediný duch, který ukáže, kde se poklad nachází.
A jak to bylo s legendárním obléháním hradu Sion? Jan Roháč z Dubé byl asi pozoruhodný člověk, mohutné postavy a bojovného vzhledu. Nepoddajný, vzdorovitý, pyšný ale i spravedlivý hejtman. Říká se, že byl pravou rukou Jana Žižky a posledním hrdinou husitské revoluce. Po Žižkově smrti a po bitvě u Lipan se usídlil na hradě Sion a odtud vyhlásil nenáviděnému císaři Zikmundovi škůdcovství a boj. Král si to však nenechal líbit a roku 1437 vyslal ke Kutné Hoře vojsko vedené Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna. Posádka Sionu však po čtyři měsíce vzdorovala, což vzhledem ke špatným obranným vlastnostem hradu se jeví jako překvapivé. Důvodem možná bylo to, že velitel vojska Hynek Ptáček z Pirkštejna byl příbuzným majitele hradu a tudíž se pod Sionem asi jenom utábořil.
Obléhání se protahovalo a tak nespokojený král Zikmund poslal k Sionu uherské vojenské jednotky pod velením Michala Országa, které 6. září 1437 po jediném krátkém útoku hrad dobyly. Jeho posádka buď zemřela v boji, nebo byla zajata a odvezena do Prahy. Závěr této vzpoury byl tragický. Jan Roháč z Dubé, patrně poslední aktivní šlechtic s husitskými ideály, byl spolu s dalšími 9. záři 1437 na Staroměstském náměstí oběšen. (Zajímavý je pohled na roky narození a úmrtí: 1374 - 1437).
Roháčova poprava posílila odpor proti Zikmundovi. Panstvo v potupné smrti Roháčově vidělo ohrožení stavovských privilegii, neboť Roháč byl příslušníkem panského stavu. Někteří ho dokonce povýšili na národní symbol. Zpustošený hrad nebyl nikdy obnoven.Ale v zapomnění neupadl, byť byl v následujících letech rozebírán a ničen. Sion i Roháčův život a boj se staly častým literárním námětem. V roce 1834 napsal J. K. Tyl povídku „Svatba na Sióně“, v roce 1862 J. V. Frič pro změnu báseň „Roháč z Dubé“. Zájem o Sion oživl na veřejnosti i v letech 1867–1868 v době vlastenecké vlny a velkých táborů lidu. K historii hradu Sion se v roce 1898 vrátil v nedokončeném veršovaném dramatu „Roháč na Sioně“ Svatopluk Čech a naposledy v dramatu „Jan Roháč“ Alois Jirásek. A tak určitě není úplnou náhodou, že první barevný československý film nese jeho jméno (Jan Roháč z Dubé - 1947, režie Vladimír Borský).
Název hradu byl asi odvozen od biblického Siónu, což patrně vyplývalo z Roháčova husitského smýšlení. Sion ve Svaté zemi ale většinou na biblických či historických mapách nenajdeme. Je to nejspíš proto, že takto byla v průběhu doby označována v Jeruzalémě různá místa. Nejčastěji se uvádí, že to nejprve bylo předizraelské (jebúsejské) opevněné město – starobylá pevnost, kterou dobyl král David. Následně nesla tento název Chrámová hora a nakonec sousední Západní pahorek. Nejdůležitější je ale patrně duchovní význam slova „Sion“, které se vyskytuje často v Bibli a bývá občas používáno jako obrazné označení Izraele a jeho lidu.
