Železniční viadukt – zajímavá technická památka nedaleko Ivančic (Železňák)

Bránický železňák, Ivančický viadukt, různé názvy má pozůstatek kdysi velkolepé technické stavby a technického rozmachu 2. poloviny 19. století.

V druhé polovině 19. století se začalo budovat nové železniční spojení Brna s Vídní. Trasa vedla značně členitým terénem a tak si vyžádala stavbu několika mostů a tunelů. Všechny byly dvojkolejné, kromě jednoho, toho největšího mostu. Viadukt u Ivančic byl vybudován v letech 1868-1870 přes údolí řeky Jihlavy a do provozu byl slavnostně předán 15. září 1870.

Most o celkové délce 373 metrů a hmotnosti cca 1.600 tun byl rozdělen na 6 polí. Patrně nejvýznamnější stavba na výše uvedené železniční trati spočívala na pěti ocelových příhradových pilířích s kamennými patkami a na každé straně na zděné podpěře. Největší výška nad údolím činila 42,7 metru. Vlastní konstrukce mostu byla zhotovena ve francouzsko - belgických železárnách a strojírnách.

Investorem byla C. k. rakousko-uherská státní železniční společnost a vzor i zkušenosti hledali při návrhu nové dráhy mezi nově postavenými železničními stavbami především v západní Evropě. Zdejší most byl totiž první stavbou tohoto druhu na území Rakouska-Uherska. Zajímavý vzhled pilířů tohoto významného technického díla a podíl francouzských strojíren na výrobě vede občas k úvahám, zda se na jeho návrhu nepodílel Gustav Eiffel. Jedná se patrně pouze o spekulace, jelikož žádný důkaz o tomto neexistuje.

Náklady stavby činily 702 tisíc zlatých a cena se nenavyšovala patrně také díky tomu, že montáž proběhla rychle. Během pěti týdnů smontovala konstrukci asi třicítka dělníků. Což je na tu dobu, možnosti a technické vybavení určitě zajímavý výkon. Ke stavbě viaduktu a železniční trati se vztahuje ještě jeden zajímavý údaj. Poprvé zde byl na našem území použit při ražbě tunelů dynamit.

Patrně se při návrhu nebo realizaci něco zanedbalo, jelikož se již v roce 1876 objevily v konstrukci mostu poruchy. Tudíž byly v roce 1892 vyměněny pilíře, respektive do původních litinových byly vestavěny nové železné z válcovaných profilů, které byly vyrobeny v Rumunské Resitě. Veškeré zmíněné úpravy byly prováděny za provozu trati bez výrazných omezení.

V následující době přišly na řadu další opravy a také se uvažovalo o generální opravě. Ale most přežil obě dvě světové války a stále po něm jezdily vlaky a tak se jeho rekonstrukce odkládala. Na začátku šedesátých let padla poprvé zmínka o výstavbě nového železničního mostu v těsné blízkosti původního a ke konci tohoto desetiletí se s jeho výstavbou skutečně začalo.

Dokončit se jej podařilo v  roce 1978. Mezitím, 25. října 1963, byl starý viadukt zapsán do seznamu kulturních památek. Poslední vlak po něm přejel 9. 11. 1979 v 7 hodin a 2 minuty. Ještě téhož dne byla železniční doprava převedena na nový most.

Původní viadukt byl ponechán na svém místě, ale nikdo se o něho asi nestaral a tak chátral. Památková ochrana byla totiž po devíti letech zrušena. V roce 1991 byl stav viaduktu tak vážný, že musela být rozebrána jeho první část a další demontáž následovala o osm let později.

Torzo mostu, které se dochovalo do dnešních časů, představuje jeden pilíř, jedno celé pole, část druhého pole a jedna opěra. Při bedlivém průzkumu by mohl ještě člověk objevit v trávě zarostlé kamenné patky pilířů. V roce 2000, kdy by viadukt slavil 130. výročí uvedení do provozu, byl pozůstatek mostu vyhlášen za technickou památku.

Tohoto příhradového torza si nelze nevšimnout. V současnosti tady vede železniční trať č. 244 z Brna do Hrušovan nad Jevišovkou a dále. Nebližší železniční stanice má název Moravské Bránice. Když jede člověk autem po silnici č. 152, která vede z Ivančic do obce Moravské Bránice, lze zastavit přímo pod viaduktem u mostu přes řeku. Pěšky může člověk putovat po červené turistické značce po pravém toku řeky Jihlavy z Ivančic do Dolních Kounic.

Zajímavé jsou také vlastnické poměry okolo torza mostu. Železná část a jedna břehová opěra je totiž v majetku města Ivančice, druhá břehová opěra patří obci Moravské Bránice a něco by mělo také patřit Českým drahám. Tudíž jednání ohledně budoucího osudu tohoto velice zajímavého místa jsou složitá.

Jedním z návrhů je část mostu zpřístupnit jako rozhlednu, jelikož by se tady nabízely zajímavé výhledy do okolí. Ale vše je o lidech a penězích.

**

V okolí jsem navštívil ještě další zajímavá místa

Rosa coeli: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=487445

Ivančické letovisko: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774942

Moravské Bránice: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=769515

Mušov – brána do Římské říše: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=775035