Třicet let aneb perlový je dneska svět

Roztrhané džíny, staré sandály, nevinné dýchánky i bujaré oslavy, z očí mi někdy koukaly skandály, celý můj člověk byl občas bolavý.

Najednou se však objevila princezna ukrytá v trní,

a rozhodla se, že mi nejedno tajné přání splní.

Já však chtěl něco víc než její duši,

nádech léta, vůně sena, kouzlo lásky,

i když možná řeknete, že se to nesluší.

nehledali jsme odpovědi na nevyřčené otázky.

Samozřejmě jsem říkal radostně, že to vůbec neva,

když mi ta krásná slečna řekla, že jsem z ní udělal maminku,

nejprve na mě šly chmurné myšlenky zprava i zleva,

poté jsem vypil velký rum a ona si dala malou rumovou pralinku.

Zprvu mi smíchu nebylo, pak už jsem zpíval la, la, la,

a má náklonost k ní však rostla jako popínavý břečťan,

když mi pak Pavlínka termín svatby do ucha šeptala,

já se tuze radoval, jaký ze mě bude svatebčan.

*

A tak jsem 18. dubna 1992 této báječné dámě,

nabídl v kutnohorské obřadní síni rámě.

Řekl jsem ANO a ocitl se v manželské krajině,

po boku jsem měl krásný leknín na její hladině.

Počítáte správně, dnes je to třicet let,

to už stojí za to, nějaký veršík vymyslet.

Ve 13 hodin a možná minut pět,

promění se v perlový náš svět.

Nejenom o letošních Velikonocích,

ladně se houpe ta dáma v bocích.

Jako tenkrát, stále je kouzelná i dnes,

v krásných šatech, ale ještě více bez.

*

V minulých letech jsem již něco napsal pro svou ženušku k našemu výročí či jejím narozeninám:

https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=748293

https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=706393

https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=709812