Roztrhané džíny, staré sandály, nevinné dýchánky i bujaré oslavy, z očí mi někdy koukaly skandály, celý můj člověk byl občas bolavý.
Najednou se však objevila princezna ukrytá v trní,
a rozhodla se, že mi nejedno tajné přání splní.
Já však chtěl něco víc než její duši,
nádech léta, vůně sena, kouzlo lásky,
i když možná řeknete, že se to nesluší.
nehledali jsme odpovědi na nevyřčené otázky.
Samozřejmě jsem říkal radostně, že to vůbec neva,
když mi ta krásná slečna řekla, že jsem z ní udělal maminku,
nejprve na mě šly chmurné myšlenky zprava i zleva,
poté jsem vypil velký rum a ona si dala malou rumovou pralinku.
Zprvu mi smíchu nebylo, pak už jsem zpíval la, la, la,
a má náklonost k ní však rostla jako popínavý břečťan,
když mi pak Pavlínka termín svatby do ucha šeptala,
já se tuze radoval, jaký ze mě bude svatebčan.
*
A tak jsem 18. dubna 1992 této báječné dámě,
nabídl v kutnohorské obřadní síni rámě.
Řekl jsem ANO a ocitl se v manželské krajině,
po boku jsem měl krásný leknín na její hladině.
Počítáte správně, dnes je to třicet let,
to už stojí za to, nějaký veršík vymyslet.
Ve 13 hodin a možná minut pět,
promění se v perlový náš svět.
Nejenom o letošních Velikonocích,
ladně se houpe ta dáma v bocích.
Jako tenkrát, stále je kouzelná i dnes,
v krásných šatech, ale ještě více bez.
*
V minulých letech jsem již něco napsal pro svou ženušku k našemu výročí či jejím narozeninám:
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=748293
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=706393
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=709812
