Pořád má špinavý záda, nepije, nekouří, nesladí a má to tolik ráda

Nezapomenutelný koncert skupiny Hudba Praha (kdysi Jasná páka)? Samozřejmě! Kdyby nebyl, tak by nemělo smysl tam jezdit. Zapomínat můžeme doma.

„A co tady budete vlastně dělat v Černošicích?“ zeptal se pan domácí, u kterého jsme se ubytovali.

„Přijeli jsme na koncert Hudby Praha.“

„Ona tady bude hrát Posádková hudba Praha? To ani nevím,“ podivil se domácí.

„No posádka to bude zajímavá, myslím, že má osm členů, ale vojenskou dechovou hudbu nemá v repertoáru,“ jsme mu ochotně sdělili a rozloučili se, jelikož další vysvětlování by bylo asi složitější.

Fenomenální skupina Hudba Praha a Club Kino v městečku Černošice o včerejším sobotním večeru byla velmi dobrá volba.

Odhadem 200 lidí tvořící generační směsici, od návštěvníků důchodového věku přes jejich děti, možná i vnoučata, přišlo na „1. Černošické náměstí“. Byl mezi nimi také jeden Cizej chlap:

Špinavý záda, Pal vocuď, Cizej chlap, Marihuana či Máma táta. Hudba Praha zahrála největší hity Jasné páky a Hudby Praha, doplněné o písně z desky Barevný sny. Úžasné, více i méně známé texty, ve kterých se vyjadřují k životu, jeho slastem i strastem, nenechali snad žádného návštěvníka koncertu v klidu.

Hranice mezi pódiem a hledištěm opět padly při první písni. Vlastně ještě před ní, když ladili nástroje a hasili žízeň. Členové kapely se nekoncentrovali v šatně, neabsolvovali poslední předkoncertní masáž či kosmetické dolaďování, ale byli mezi hudby chtivým publikem. Také po koncertě muzikanti nikam neutekli, ale povídali si.

Byli jsme labužníkem těch dvou hodin, po které trval koncert. Skvělá muzika v úžasném klubovém prostředí. Samozřejmě se také zavzpomínalo na studentská léta, kdy jsme byli několikrát na koncertech Jasné páky i následně Hudby Praha.

Syrový zvuk kytary bratří Zatloukalů i jejich zpěv, dunivá basa Jirky Jelínka, hlas, kytara i foukací harmonika Zdeňka Hnyka, bicí souprava Tomáše Stloukala, mosazný saxofon Jakuba Doudy a stále úžasně „ječící“ vokalistky Jamajka Koblicová a Daniela Čelková.

A na závěr mého povídání bychom si mohli dát Marihuanu:

*

O některých svých hudebních zážitcích jsem tady již psal:

Katapult ve Svitavách: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=808096

Abraxas v Benešově: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=798708