Pátek třináctého a Paraskavedekatriafobie či „jenom“ Triskaidekafobie

Máme tady pátek třináctého. Tak nám to alespoň praví kalendář, ve kterém se tento zajímavý den objeví jednou až třikrát do roka.  

Proč a od kdy je považován za nešťastný a smolný, se přesně neví. Pátek s číslem třináct si však postupem času získal nevalnou pověst napříč různými zeměmi i kulturami. Lidé sledují horoskopy a plánují, co a jak dělat a zda nezvolit nějaký ten rituál pro štěstí. Ale stejně ráno vstanou „levou“ nohou z postele, když jim před tím vypoví službu budík, do kávy si místo cukru nasypou sůl, venku uklouznou i na suchém chodníku, přes který jim přeběhne černá kočka, samozřejmě potkají lidi, které by raději nikdy nespatřili, jejich neklid a nervozita jim nachystají nejeden nezdar a všechno na ně padá a tak se večer z posledních sil doplazí domů neskutečně unaveni a zničeni. Když vůbec přežijí.

Bylo publikováno mnoho výsledků různých studií a nedobrá pověst se ho drží kvůli lidské pověrčivosti dodnes. A tak není divu, že chorobný strach z pátku 13. dostal také své pojmenování – Paraskavedekatriafobie. Nejedná se však o novodobý fenomén. Obavy spojené se smůlou v tento den sahají hluboko do minulosti a jejich původ je nejasný. Když člověk začne hledat nějaké informace, tak se nestačí divit. Většinu z toho však nepamatuji, tak nemohu s určitostí říct, zda opravdu v pátek (ale 13. to nebylo) nabídla Eva jablko Adamovi či Kain zabil Ábela nebo začala velká potopa. O něco později byl ukřižován Ježíš, když předtím u jeho poslední večeře sedělo třináct lidí. Tím třináctým byl zrádce Jidáš. Od té doby se lidé střeží toho, aby jich u stolu sedělo třináct, jelikož by jeden do roka zemřel.

Pátek třináctého nepřinesl nic dobrého ani rytířům z řádu templářů. 13. října roku 1307 se o ně začal zajímat francouzský král Filip IV. Sličný. Pronásledování se změnilo v zatýkání, mučení, upalování a nakonec došlo i ke zrušení a zániku celého řádu.

A co třeba odsouzenci, především ve středověku? Na mnoha místech byl totiž pátek dnem veřejných poprav a k oprátce vedlo často 13 schodů nebo byl uzel popravčí smyčky třináctkrát obtočen.

V pátek třináctého se koná méně svateb, proběhne výrazně méně obchodů na burzách a více z nich je ztrátových, také počet nehod na silnicích není v tento den zrovna nejmenší. A tak v některých publikacích lidem radí, aby se nevydávali v tento den na výlet, nezačínali nějaký nový projekt či dokonce svůj velký životní krok.

Někomu dokonce stačí samotná třináctka a tak se nelze divit, že chorobný strach z čísla 13 má také svůj název – Triskaidekafobie. Ani v tomto případě neexistují seriózní statistické nebo jiné důkazy, že by třináctka měla nosit smůlu. Kde se tedy vzala tato posedlost? Těžko říct. Avšak mnoho letadel nemá sedadlo č. 13, v některých výškových budovách chybí třinácté podlaží, sportovci na svých dresech také často nemají třináctku, údajně také v některých knihách nelze najít třináctou stránku (ale já jsem takovou zatím neviděl) a dalo by se pokračovat.

Ale již zmiňované studie také potvrzují, že se najdou lidé, kteří tuto „osudovou“ cifru přímo milují a na pátek třináctého se těší.