Rovina na Šumavě? I to člověka může potkat, i když by to třeba nečekal v této části rozsáhlého pohoří. Možná proto ten název.
Asi padesátimetrová rovinka, ideální příležitost k odpočinku a občerstvení pro každého, kdo se po namáhavém výstupu ocitne na tomto místo v nadmořské výšce 924 metrů. Dnes i v minulosti. Z jedné strany prudký kopec dolů do Hartmanice a na druhé táhlý kopeček, který vede až ke Skelné (Železná Ruda).
Původní osada Rovina (Ebene) vznikla asi na počátku 18. století. V té době patrně také na této křižovatce obchodních cest stála celní stanice. Zájezdní hostinec je zde datován o něco později, asi v polovině 19. století, kdy zde vybudovali novou silnici. Přibývala také další stavení, ale počet obyvatel nepřevýšil sto človíčků.
V hostinci se nezastavovali jenom obchodníci s povozem, kteří vezli jedním či druhým směrem svoje zboží, ale také poutníci. Ty lákala nedaleká kaple sv. Vintíře, postavená na východním úpatí kopce Březník.
Konec starých dobrých časů nastal jako pro mnoho míst v okolí po druhé světové válce. Nejprve přišel odsud místních, převážně německých obyvatel, následovalo budování pevných hranic, a nakonec v blízkosti zřídili v roce 1952 vojenský újezd Dobrá Voda. Poutníci, ani žádní další zvědavci nebyli vítáni.
Domy chátraly a postupně se rozpadaly. Nejdéle vzdorovala budova, které byla kdysi hotelem Seno. Když byl po revoluci zrušen vojenský prostor, koupil tuto ruinu jeden člověk a v roce 2006 na jejím místě vyrostla „Chata Rovina“.
Dnes se tady místo povozů zastavují automobily, cyklisté i pěší turisté. Chléb se špekem si již většinou nedávají, ale pivo tady chutná. To mohu potvrdit.
U silnice se nachází rozcestník turistických cest. Po zelené značce je možné vystoupat na jednu ze zdejších tisícovek – výrazný a protáhlý žulový suk, vrch Březník, který kdysi vyrostl do nadmořské výšky 1.006 metrů a po cestě navštívit již zmíněnou kapli sv. Vintíře.
Jedná se sice „pouze“ o kopii z roku 1992, jelikož původní stavba nepřežila řádění armády v 50. letech. Ale je tady krásně. Člověk může v klidu přemýšlet o zasvěcení kapličky. Vintíř. Ohledně jeho roku narození nepanuje shoda, uvádí se 955 a 985. Původem to byl durynský šlechtic a příbuzný německého císaře Jindřicha II. Vychován byl jako válečník. Velkou zajímavostí z života sv. Vintíře je to, že pravděpodobně byl kmotrem knížete Břetislava I., což v tehdejších časech hodně znamenalo. Pro knížete působil jako významný diplomat, například pro jednání s německým císařem.
Ale na přelomu tisíciletí nastala v jeho životě velká změna. Seznámil se s učením benediktinů a přiklonil se k víře. V roce 1005 daroval svůj majetek církvi a rok nato vstoupil do kláštera Niederalteichu. Podnikl také několik misionářských cest, například do Uher, ale nakonec se rozhodl zůstat v Čechách. Okolo roku 1040 se pod vrcholem Březníku rozhodl vybudovat poustevnu. Benediktýnský mnich Vintíř (Günter) zemřel 9. října 1045 a byl pohřben na příkaz knížete v Břevnovském klášteře v Praze.
**
O mým dojmem z návštěvy Šumavy jsem tady již něco napsal:
Mouřenec a kostel svatého Mořice: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=771065
Lurdy v šumavských lesích ukryté a do skla oděné: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770962
Uprostřed hlubokých lesů postavený a do skleněné krásy oděný: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770713
Obec Čepice: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770364
Pohřebiště Barabů a tunel pod Špičákem: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770397
Už mi jich zbývá jenom jedenáct (ZNB): https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=770515
Hrad Velhartice: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=773945
