Není čárka jako čárka a ne každou lze jednoduše smazat

Podle mnohých je největší chybou v českém jazyce špatné užití „i“ a „y“. Jedná se o velkou hrubku, ale každý pochopí, co chtěl člověk napsat. Pokud však ve větě chybí čárka nebo je jinde, než by měla být, to se mohou dít věci

V lepším případě se jedná o pravopisnou chybu, v tom horším sice člověk prohřešek proti pravidlům pravopisu neudělá, ale svým sdělením řekne úplně něco jiného, než zamýšlel. Jedna jediná vynechaná, přidaná či posunutá čárka může totiž zcela změnit smysl věty. Uvedu několik známých příkladů, ale určitě mě doplníte.

Taková čárka může i rozpoutat válečný konflikt, kdyby například prezident světové velmoci napsal: „Válku, ne mír,“ i když zamýšlel vyjádřit svůj jasný názor: „Válku ne, mír!“

Také vzkaz napsaný mezi kamarády může způsobit rozruch, když se na papíře objeví: „Tvoje stará pila, leží ve sklepě,“ místo „Tvoje stará pila leží ve sklepě.“

A co může znamenat pro odsouzence takový výrok: „Popravit, nelze udělit milost,“ i když bylo původně zamýšleno: „Popravit nelze, udělit milost.“

Oproti tomu dotaz paní sekretářky se může zdát neškodný, když se zeptá: „Co zas chcete, pane řediteli?“ Nebo může dotaz znít také: „Co, zas chcete, pane řediteli?“

Sklonem ke kanibalismu by mohla zavánět tato věta: „Pojďte jíst, děti,“ kdyby tam chyběla čárka a výsledek by byl následující: „Pojďte jíst děti.“

Co je potřeba sehnat a co opravit, také někdy nemusí být zcela jasné: „Sháníme brigádníky, kteří by spravili dveře a jednu uklízečku,“ nebo: „Sháníme brigádníky, kteří by spravili dveře, a jednu uklízečku.“

Zajímavě může kouzlit s významem věty také čárka v kombinaci s některými jmény: „Řekni to Petře“ nebo „Řekni to, Petře.“ V prvním případě se jedná o dívku Petru, ve druhém případě oslovujeme Petra. Obdobně to platí i v případě jmen Karla / Karel. A možná i u nějakých dalších?

Když zvažujeme, ke komu se vydat, tak je potřeba si dát také pozor na správné umístění čárky: „K Pavlíně, nebo k Agátě?“ V tomto případě přemýšlíme, ke které z těchto dvou se vydáme. Když však vynecháme čárku a napíšeme: „K Pavlíně nebo k Agátě,“ tak to může vyznít, jestli vůbec k některé z nich půjdeme.

Někdy nemusí být také jasné, kdo vlastně má krátké nohy: „Lež má krátké nohy“ nebo „Lež, má krátké nohy.“ Lež nebo nějaká dáma?

Ani v tomto případě není zřejmé, kdo odešel: „Učitel řekl, abych to dopsal, a odešel,“ nebo „Učitel řekl, abych to dopsal a odešel.“

Když člověk píše pozvánku na kulturní akci, též se může zmýlit. Oznámení „Druhá, mezinárodní pěvecká soutěž,“ může vyznít, že se jedná o druhou, v tomto případě již mezinárodní soutěž (ta první ještě mezinárodní nebyla). Naopak, když tam čárka nebude: „Druhá mezinárodní pěvecká soutěž,“ může znamenat, že před časem se již nějaká mezinárodní pěvecká soutěž uskutečnila.

Co si obléct na sebe také nemusí být úplně jasné, jestliže ve vzkazu chybí čárka:“Ty modré ne ty žluté šaty".

*

Čeština je sice úžasná řeč, ale já jsem ty nejkouzelnější čárky objevoval během vysokoškolských studií v Brně. Při výuce jednoho nejmenovaného předmětu v těch nejobyčejnějších hospůdkách mě fascinovala kultura porcelánových pivních tácků. Číšníci na ně pilně psali tužkou čárky a my jsme je nepoctivě umazávali. Samozřejmě v rozumné míře.

*

Čárky také řešili v úžasném filmu režiséra Jana Svěráka „Vratné lahve“:

Úlisný: Senzace! Osm jich měla.
Josef Tkaloun: Jo? Minule sedm.
Úlisný: Tak to se zlepšil. Já to vidím jasně, pane Tkaloun. Při každým orgasmu jí tam udělá čárku. Jako na pivním tácku.
Josef Tkaloun: Taky to tak vidím.

*

O češtině a věcech podobných jsem se již tady několikrát zamýšlel:

- Malé zamyšlení nad krásnou češtinou: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488597

- Přísloví: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488825