Nekonečno

Jestliže člověk přemýšlí o nekonečnu, pak je nekonečno v jeho rozumu, avšak jestliže dělá věci bezhlavě, pak je v nekonečnu jeho rozum.

Nekonečno. Proč jsem vlastně zvolil toto téma? V obchodě jsem totiž zaslechl část rozhovoru: „..to shánění dárků k Vánocům je nekonečné...“. Stranou ponechám, proč lidé chodí nakupovat, nadávají na to a zažívají při tom stres. Obzvlášť nyní, když se blíží předvánoční pohodové období. A tak jsem začal trochu více přemýšlet o tom posledním slůvku z rozhovoru.

Jaké je vlastně nekonečno? Malé či velké, jednoduché nebo složité? Nekonečno je ostatně všude kolem nás. Matematické, fyzikální, absolutní nebo prostě to lidské. Někdy ho lze snadno definovat, jak někteří lidé tvrdí, jindy vůbec. A tak nejenom badatelé stále řeší, zda existuje či nikoliv.

S nekonečnem jsem se setkal, asi jako mnozí, ve škole, když na tabuli napsal učitel ležatou osmičku a řekl, že to je něco, co nemá konec. Ale pamatuji si, jak nám také sdělil, že nekonečné množiny lze spočítat. Samozřejmě za předpokladu, že budeme počítat nekonečně dlouho. Pak objevíme ono matematické nekonečno neboli dobře známou ležatou osmičku.

V pozdějším věku jsem častěji slýchal výraz: „vesmír je nekonečný“. Já však věřím, že někde končí, jenom se lidé doposud zabývají nesmyslnými věcmi jako je válčení či hromaděním majetku a pro nalezení nekonečna nemají čas ani prostředky. Občas se dočtu, že se nekonečný vesmír od doby velkého třesku neustále rozpíná. Ale může se něco, co je nekonečné rozpínat? Já myslím, že ne. Alespoň mám ten dojem, když se večer podívám na obrovskou hvězdnou oblohu.

Člověk nemusí být zrovna vědcem, aby Nekonečno definoval, stačí poslouchat, dívat se a číst. Nedávno jsem například viděl na ulici pána, ke kterému přišla dáma a on povídá: „čekal jsem na Tebe nekonečně dlouho“. Ale dočkal a tudíž by se dalo v tomto případě nekonečno celkem jasně a jednoduše určit a popsat.

Hudební nekonečno jsem si prozpěvoval nekonečně dlouho na koncertech se skupinou Nerez. V jedné jejich krásné písni se zpívá „..tisíc dnů mezi námi jako nekonečno nevypadá, ...“.

Také s literárním nekonečnem se lze setkat v mnoha knihách. V jedné z nich jsem četl, že se člověk nekonečně dlouho zasnil. Ale na dalších řádcích děj pokračoval dál. Tudíž ani v tomto případě to nekonečno nebylo zase až tak nekonečně dlouhé. A co třeba filmové plátno? Český film „Zámek Nekonečno“, který natočil v roce 1983 režisér Antonín Kopřiva, jsem patrně neviděl nebo mě to nekonečno tak nezaujalo, že si děj nepamatuji.

A tak by se dalo v úvahách o nekonečnu pokračovat. Každý z nás dělá občas věci, které nikdy nekončí. Výrazy jako „máš nekonečné množství možností“ nebo „nekonečné množství odstínů barvy“ používají lidé často, aniž by si uvědomovali ono nekonečno. Co se skrývá za tímto poměrně jednoduchým a nenápadným slůvkem by člověk mohl psát nekonečně dlouho.

A tak to vypadá, že pro mne zůstane tento pojem nevysvětlitelný i nadále. Stále mě bude fascinovat a to je myslím dobře. Člověk by měl mít v sobě schováno nekonečné množství otázek, o kterých by donekonečna mohl přemýšlet, ptát se na ně a zkoušet si odpovídat.