Jdi do sebe

Nedávno mi jeden člověk řekl, abych už konečně šel do sebe. No jo, to se jednoduše řekne: „JDI DO SEBE!“, ale jak s takovou, určitě dobře míněnou radou naložit. 

Jsem člověk, který rád cestuje, putuje, prostě pořád někam chodí. Když se chystám na výlet do přírody, tak si zjistím potřebné informace a nezabloudím. Většinou. Také návštěvu města či nějaké pamětihodnosti zvládám bez problémů. Občas jdu pěšky, jindy jedu autem či jiným dopravním prostředkem. Sleduji turistické značky a dopravní značení, otevírám mapy a chytré knihy, odkud čerpám potřebné informace. A tudíž vím, kam jdu a většinou tam také dojdu.

Ale když mám nyní jít DO SEBE, tak váhám a hlavou se mi honí otázky: „Byl už jsem tam někdy? Je ta cesta vůbec značená, jsou na ní nějaké ukazatele nebo půjdu instinktivně a po čichu? Dostanu se tam po svých nebo pojedu vlakem či autobusem. Bude to dlouhý pochod či cesta krátká, náročný výlet nebo jednoduchá procházka. Mám jít sám nebo vzít někoho s sebou. Zvládnu to bez cizí pomoci nebo mám shánět průvodce či požádat o radu cestovní kancelář.“

Určitě se však na takovou cestu těším, jelikož si vzpomínám, že Konfucius kdysi řekl: „I když lidé nevědí, co je dobro, mají ho v sobě.“ Tudíž by mě tam nemuselo čekat nic špatného. Když už začínám mít ve všem jasno, tak si uvědomím, že bych měl dát dopředu vědět, kdy přijdu a že se k sobě vlastně vůbec chystám. Slušelo by se to, co kdybych přišel nevhod. Mé JÁ nemusí být na takovou vzácnou návštěvu třeba připraveno?

A otázky stále přibývají: „Existují nějaká společenská pravidla, jak se obléct a co si vzít s sebou na cestu DO SEBE? A co nějaký dárek – květinu, láhev vína?“

Jako zkušený cestovatel bych si s tím měl poradit, ale přeci mi něco vrtá hlavou: „Když už se tedy vydám na cestu, jak se dozím, že jsem na tom správném místě – V SOBĚ. Oznámí mi to někdo? Možná to ani nezpozoruji a budu bezradně bloudit a čekat na pomoc. Co když půjdu pomalu a moje JÁ mi uteče?“

Tolik nejasností jsem snad ještě před žádnou cestou neřešil. A tak to nakonec vypadá, že nikam nepůjdu a zůstanu takový, jaký jsem a tam, kde jsem. Až mi zase někdo bude radit, abych šel do sebe, tak se ho budu muset zeptat, jak je na tom on, zda již tu cestu absolvoval. A možná budu chytřejší.