Četníky z Luhačovic jsme sice nepotkali, ale hlady tady člověk v noci neumře

Do Luhačovic k říčce, přehradě, k pramenům či k moři. Pro většinu lidí jsou to především kouzelné lázně a to hned čtvrté největší v Česku a největší na Moravě.

A jaké by to byly lázně bez minerálních pramenů, které jsou životadárnou mízou nejen města, ale i celého kraje. Jeden je sirný, ostatní kyselky, šest přírodních a mnoho navrtaných. Ochutnat může člověk například Aloisku, Elektru, Ottovku, Pramen Dr. Šťastného, Pramen Sv. Josefa či Nový Jubilejní pramen.

Ale nečekejte zázraky. Patrně zhýčkán prameny z Karlových Varů jsem se prapodivně kroutil a tvářil při ochutnávání té luhačovické zázračné vody. Ještě, že je tento kraj také zaslíbený dobré kořalce, která ale bohužel nevyvěrá jen tak na kolonádě.

Objevit blízkou přehradu na říčce Šťávnici není zase až tak těžké, stejně jako zdejší léčivé prameny, ale co to moře? Kdo a kdy vymyslel pojmenování „české léčivé moře“ pro Vincentku nevím. Obyvatelé Moravy budou možná proti první části názvu protestovat, ale určitě uznají, že tento přírodní dar Luhačovic si to nejenom pro svou slanou chuť zaslouží. Vincentku, nejznámější i nejvýznamnější pramen v Luhačovicích, lze podle mě na rozdíl od těch ostatních bumbat celkem v pohodě.

Vincentka se popíjí studená i ohřívaná, z pohárku nebo naplněná do originálních lahví. Návštěvník lázní si může odvézt také nějaký suvenýr, například známý nosní sprej, sirup, pastilky či zubní pastu. Dočetl jsem se ale o zajímavém užití Vincentky pro míchání vinných střiků, kdy se vychlazená smíchá půl na půl s kvalitním suchým vínem. Chutná prý výborně a snižuje kyselost vína. Nevím, zatím jsem to nezkusil. Je mi trochu líto použít pro tento pokus výtečné víno.

Když člověk navštíví Luhačovice, perlu moravských lázní, těžko si může nevšimnout zdejší ceněné urbanistické a architektonické tváře města, na jejíž podobě se podíleli a nesmazatelnou i nenapodobitelnou stopu zde zanechali vynikající architekti: Dušan Jurkovič, Emil Králík, Oskar Poříska či Bohuslav Fuchs.

Malebnou místní architekturu zastupují například: Jurkovičův dům, Společenský dům, Sluneční lázně, penziony Radun, Iva, Avion, Viola či vila Sáva, krytá lázeňská kolonáda s výstavní galerií či Bruselská fontána. Menších či větších zajímavých staveb, jejichž fasády hrají různými barvami podle svitu slunka i ročního období, je zde mnoho.

Městská i státní policie si určitě plní své úkoly svědomitě, ale Četníci z Luhačovic to prostě nejsou. Nejenom já jsem je hledal především před Lázeňským domem Bedřicha Smetany, který představoval ve zmíněném seriálu Hotel Popper. Děj českého historického kriminálního seriálu se odehrává v roce 1919, tedy ještě předtím než byly Luhačovice povýšeny na město, což se stalo kupodivu teprve v červnu 1936.

Působení klasické hudby na duševní zdraví pacientů je také v těchto lázních neodmyslitelnou součástí léčby. V Luhačovicích se léčilo či zde pobývalo mnoho umělců. Například takový Leoš Janáček sem zavítal rovnou pětadvacetkrát. Do tónů jeho hudby se může návštěvník lázní zaposlouchat například na Festivalu Janáček a Luhačovice, jehož 26. ročník se letos uskutečnil. Hudba léčí, a nejenom ta od Leoše Janáčka.

Abych ještě vysvětlil nadpis článku. Na náměstí 28. října se nachází kruhový objezd se zajímavou kašnou, ale především v jednom domě se zde ukrývá úžasná pekárna, která má otevřeno i v noci. A tvoří se tam fronty a neskutečná vůně se line široko daleko. Když se člověk vrací z noční procházky či návštěvy vinárny těžko odolá lákavé nabídce koupit si tady nějakou slanou či sladkou dobrotu. Vím, o čem píši, mám to vyzkoušené.

*

Při návštěvě Luhačovic jsme také zavítali do nedalekých Vizovic. Jako řidič jsem místo výrobny kořalky navštívil zdejší čokoládovnu a nelitoval jsem: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=609458