Blatenský vrch - rozhledna a přírodní památka Vlčí jámy v Krušných horách

Nad dnešním městem Horní Blatná vyrostl kdysi Blatenský vrch. S objevem bohatých nalezišť cínu z něho začali horníci ukrajovat. Naštěstí ale jenom tolik, že nám tady zůstalo mnoho krásného z kouzelné krajiny Krušných hor.

První osadníci přišli do zdejšího kraje pravděpodobně již ke konci 12. století. Ale založení Horní Blatné (dříve Bergstadt Platten) je datováno až do roku 1532 a je spojeno s okolními bohatými nalezišti cínu, kde dávní předkové dobývali svůj nelehký chléb. Město bylo budováno plánovitě na předem jasně stanoveném půdorysu. Horní Blatná, označovaná jako renesanční perla uprostřed Krušných hor, je určitě zajímavé místo k návštěvě, ale já bych tentokrát doporučil jeden zajímavý výlet do okolí. Stejně tak, jak to činili první turisté, kteří do Krušných hor přicházeli ke konci 19. a na počátku 20. století. A bylo jich v tomto kraji patrně hodně, jelikož podle představ členů německého Spolku pro zimní sporty se měla stát Horní Blatná významným turistickým centrem. Jedním z cílů bylo zatraktivnění snadno přístupného Blatenského vrchu. Pochopili totiž, že se jedná o ojedinělou báňskou lokalitu, kde je možné se rozhlédnout do širokého kraje i do minulosti.

Blatenský vrch se sice nachází nedaleko, ale kdysi vyrostl do výšky 1043 metrů nad mořem. Poutníky tak čeká výšlap do kopce a zdolání 153 výškových metrů. Nejkratší a nejrychlejší cesta je v délce 1,5 km po červené, ale já bych doporučoval zvolit výlet po žlutě značené turistické cestě, po trase NS Horní Blatná – Vlčí jámy, která je zaměřená na geologii, historii, hornictví, ekologii a lesnictví. Naučná stezka začíná a končí na náměstí sv. Vavřince v Horní Blatné a na její trase dlouhé necelé 4 km si lze přečíst na sedmi informačních panelech mnoho zajímavostí.

I kdyby někdo řekl, že geologii a hornictví nemusí, tak zastávka na nejvyšším bodě cesty je skoro povinná. Na Blatenském vrchu se totiž na jaře roku 1912 začala výstavba horského hotelu s vyhlídkovou věží, kterou navrhl chebský architekt Karel Matusch. Stavba z kamene i dřeva, jejíž náklady činily 30.000 korun, byla slavnostně otevřena 5. července 1913.

Hotel s věží, pojmenovanou „Zitina vyhlídka“ na počest poslední rakouské císařovny Zity Bourbonsko Parmské, byl na svou dobu celkem moderní stavbou. Nabízel taneční sál i terasu, k dispozici byly také podzemní garáže pro pět automobilů. V hotelu panoval čilý společenský život, a jelikož jeho kapacita brzy nestačila zájmu turistů, byl hotel v roce 1927 rozšířen o přístavbu sálu. Hotel se sálem a rozhlednou sloužil veřejnosti až do druhé poloviny 40. let 20. století. Poté zde vznikl vojenský prostor a československá armáda zřídila na Blatenském vrchu leteckou pozorovatelnu. Turistům bylo toto místo zapovězené. O stavbu se nikdo nestaral, nikdo ji neudržoval. Zub času, kterému asi pomohli ve velké míře vojáci pohraniční stráže, se postaral o to, že poškozený objekt hotelu musel být v 50. letech zbourán. Naštěstí rozhledna demolici utekla a na vrcholu zůstala. Když armáda Blatenský vrch překvapivě opustila, připadla rozhledna MNV Horní Blatná, který provedl v roce 1977 rekonstrukci, a rozhledna opět mohla sloužit svému účelu.

V roce 2002 byl u rozhledny obnoven přístavek, který byl ale následně poškozen ohněm. V současnosti je věž v majetku obce Horní Blatná a správy se ujali mladí ochránci přírody z ČSOP. Tato zajímavá rozhledna je vysoká 21 metrů a z vyhlídkové plošiny ve výšce 18 metrů se nabízí krásný kruhový výhled. Vidět je například Klínovec, Fichtelberg, Božidarský Špičák, Tisovský vrch u Nejdku, Doupovské hory nebo Karlovy Vary či Horní Blatná. Nejdříve je však potřeba vyšlápnout kamenné i dřevěné schody v počtu 92. Informace o vstupném a otevírací době je dobré si před návštěvou zjistit na stránkách města Horní Blatná: http://www.horni-blatna.cz/.

Při zpáteční cestě po již zmíněné červené značce čeká nedaleko pod vrcholem na člověka  jedna lahůdka. Na úpatí kopce se zde nacházejí v nadmořské výšce 990 až 1020 metrů pozůstatky středověkého dobývání cínových rud v žulách Krušných hor v podobě jam, které jsou až 25 metrů hluboké a drží se v nich sníh většinou i v létě.

Úchvatná Vlčí jáma (Wolfspinge) je pozůstatkem dolu Wolfgang, který byl největším dolem v okolí Horní Blatné. Těžba zde probíhala hlavně v 16. století a pracovalo se až 35 metrů pod povrchem země. Stěny a stropy propletených, dávno nepoužívaných šachet a dómů se propadly a vznikla tak až 200 metrů dlouhá, 25 metrů hluboká a 40 metrů široká proláklina. Balvany na dně zčásti zarostlé jámy, úzké trhliny, zbytky starých temných chodeb a divoká okolní krajina přidávají Vlčí jámě na tajemnosti.

Ledová jáma (Eispinge) je pozůstatkem dolu Jiří na žíle Kammergang. Těžba zde podle dostupných pramenů skončila v roce 1837. V nejhlubší části dosahuje jáma hloubky 15 metrů. Díky tomu a také úzkému tvaru tolik necirkuluje vzduch a vzniká tudíž specifické mikroklima. Po celý rok se tady udržují velmi nízké teploty a na samém dně propadliny leží tzv. jeskynní led. Tento úkaz je způsobován specifickou teplotní inverzí. V poslední době je však ledu málo. Jedním z důvodů je možná i to, že v červenci roku 2004 došlo k téměř neuvěřitelnému, ale trochu smutnému příběhu. Skupina Němců z Klingenthalu odtud vybrala dvě tuny sněhu, aby jej mohla použít při soutěži ve stavbě sněhuláků. Vliv na úbytek sněhu má ale také odlesnění části Blatenského vrchu. A tak je lepší zavzpomínat na dobu dřívější, kdy zajímavější a účelnější využití našel sníh ze Sněžných jam v říjnu roku 1813. Tehdy posloužil k ošetření vojáků zraněných při bitvě národů u Lipska. Převoz volskými spřeženími trval šest dnů. Aby led neroztál, byl pokryt pískem. Lékaři z Lipska využili led ze Sněžné jámy ještě o sto let později, v roce 1913, kdy už jej převáželi autem, což trvalo pouhých osm hodin. V dobách, kdy nebyly chladničky, se led odtud také občas uplatnil i v Karlových Varech, kde si jej objednávaly hotely a cukrárny.

Ledová i Vlčí jáma jsou dnes součástí přírodní památky Vlčí Jámy, která byla vyhlášena v roce 1975. Přístup je volný, neplatí se zde vstupné. Za špatného počasí je však potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Svahy Blatenského vrchu jsou totiž skoro ve všech směrech poznamenány stovkami propadlin, odvalů či jam jako pozůstatek zašlé slávy báňské činnosti, která zanechala na tváři této části Krušných hor nesmazatelnou stopu. Když však člověk putuje po značených cestách, tak mu nic nehrozí. To by musel zavřít oči a vrátit se v myšlenkách do doby před nějakými 800 lety, kdy do oblasti dnešního Krušnohoří přicházeli první horníci, které tady čekaly neprostupné lesy, rašeliniště a močály plné nástrah i divoké zvěře.