16. srpen, den jediné a naštěstí vítězné námořní bitvy, kterou naši vojáci svedli (Bajkal)

Když jsem minulý rok navštívil zajímavou výstavu o Legiovlaku, pojízdné replice legionářského vlaku, zaslechl jsem tam o jedné zajímavé námořní bitvě. A byly u toho opět Československé legie.

Moře sice nemáme, ale námořní dějiny ano. Dalo by se říct, že vše začalo v rakousko-uherském válečném loďstvu, kde sloužili i vojáci z Čech, Moravy a Slezska. Pak ale přišel rok 1914 a začala první světová válka, kterou v roce 1917 vystřídala v Rusku válka občanská. Car byl přinucen k abdikaci, k moci se dostala Prozatímní vláda, kterou v listopadu svrhla slavná říjnová revoluce.

Jednotky Československého armádního sboru v Rusku se původně chystaly na cestu po transsibiřské magistrále do Vladivostoku, ale nakonec bylo rozhodnuto o jejich zapojení do bojů ruského národa proti sovětskému režimu a za návrat k demokracii. Na rozdíl od pomalu se tvořící ruské armády byl Československý armádní sbor zkušeným vojenským tělesem.

Ale bolševické jednotky jim to nehodlaly rozhodně ulehčit. Jedním z míst tuhých bojů bylo také nejstarší a nejhlubší jezero na světě. O Bajkalském jezeru hovoří v Rusku jako o moři. Proto jsem použil v názvu článku pojem námořní bitva. Válčit na Sibiři muselo být samo o sobě velmi těžké. A bojovat na lodi to byla určitě věc vskutku zajímavá. Kdo z legionářů přišel s nápadem, že vpadnou na jihovýchodním břehu Bajkalu protivníkovi do týlu, se asi neví. Ale 16. srpna 1918 se již plavili na třech ozbrojených parnících, Burjat, Feodosia a Sibirjak. To samozřejmě nemohlo uniknout bolševikům, kteří vlastnili také lodě. Boj nakonec dopadl ve prospěch našich legionářů, kteří potopili jeden parník a další plavidla s posádkou bolševiků zahnali na útěk. Bajkal patřil našim legionářům a cesta po transsibiřské magistrále byla opět o kousek snazší.

Z hlediska bojů, které se tenkrát odehrávaly, se jednalo o pouhou drobnou epizodu. Možná také někdo řekne, že nemůže být řeč o skutečném válečném námořnictvu, ale těžko lze popřít to, že se živelně, ale perfektně zformovala naše námořní jednotka. Sice byla neoficiální a provizorní, ale bojovala pod vlastní vlajkou, za ideály nově vznikajícího státu a zvítězila. Tenkrát našim legionářům asi do smíchu moc nebylo, ale dnes se může někdo pousmát nad stoprocentní úspěšnou bilancí našeho válečného námořnictva. Který stát se může pochlubit tím, že vyhrál všechny bitvy, které na moři svedl. Na počtu přeci nezáleží.

*

Odkaz na můj článek a výstavu o Legiovlaku, kterou je stále možno navštívit: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=523145

*

Když už je řeč o Rusku, tak nedávno jsem se o něm zmínil v tomto článku: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=565433

*

O tom, jak to asi bylo s Aljaškou, jsem kdysi také něco napsal: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=480790