A to je ta krásná země, země česká, domov můj, ... Naše krásná hymna zůstává stále stejná (bohužel slovenskou část již nezpíváme) na rozdíl od té úžasné země, jejíž rozloha se mnohokrát měnila a hraniční čára vlnila.
Patřím k lidem, kteří si při putování po krásných a kouzelných místech naší vlasti rádi vezmou do rukou klasickou tištěnou mapu. Nedávno jsem opět něco hledal a současně jsem si uvědomil, že si v této době připomínáme výročí vzniku Československa. A tak jsem se zkusil zamyslet nad tím, jak se za těch 97 let měnily státní hranice a tudíž i mapy.
14. listopadu 1918 vyhlásilo oficiálně Národní shromáždění na své první schůzi sesazení habsburské dynastie, Československý stát byl prohlášen republikou a prezidentem byl zvolen T.G.Masaryk. První ministerský předseda Karel Kramář pronesl na ustavující schůzi mimo jiné tato památná slova: „...dynastie habsbursko – lotrinská ztratila všechna práva na český trůn...“.
A tak se stalo, že území Rakousko-Uherska bylo „roztrháno“ na kusy a vznikly nové státy. Mezi nimi také samostatná Československá republika, s jejímž vznikem vyvstala potřeba nového mapování. Každý čerstvě narozený stát totiž musí mít jasné mezinárodní hranice. Ty nejprve určí složitá politická jednání, mírové smlouvy i další dokumenty a poté se vytyčují v přírodě pomocí kamenů, mezníků i sloupů a také kreslí na papír. Mapy byly samozřejmě i předtím. Například ta, v jejímž záhlaví (a především ve Vídni) sídlil dvouhlavý orel, zahrnovala území o přibližné rozloze 676.000 km2.
Na mapu, která vznikla po roce 1918, již bylo potřeba papíru méně. Československo mělo v té době rozlohu okolo 140.000 km2. Drobné změny nastaly, ještě než zaschnul inkoust na nových mapách. Například 31. 7. 1920 bylo k tehdejšímu Československu připojeno Valticko s Dyjským trojúhelníkem a západní Vitorazsko, tj. území o rozloze asi 230 km2. Jisté názorové neshody se objevily také ve Slezsku, kde vypukl spor o Těšínsko či na Slovensku, kde se jednalo o Spiš a Oravu. Nakonec vše vyřešila velvyslanecká konference 28. července 1920 a sporné území bylo rozděleno mezi Polsko a Československo. V roce 1931 je uváděno, že Československo se rozkládalo na ploše 140.394 km2.
V roce 1938 následovala další změna mapy. V důsledku mnichovského diktátu došlo k rozbití Československa. Okleštěním první republiky vznikla 1. října druhá republika. Sudety byly připojeny k Německu a Těšínsko připadlo Polsku. Podkarpatská Rus a jižní Slovensko byly na základě První Vídeňské arbitráže připojeny k Maďarsku. Následně byla ještě některá menší území dodatečně postoupena Německu nebo naopak vrácena Československu. A především v březnu 1939 vznikla samostatná První Slovenská republika. Původní Československo tak přišlo o 41.596 km2. Uvádí se také údaj 41.098 km2. Ono asi záleží, k jakému období se dané číslo vztahuje.
Naštěstí v roce 1945 válka skončila a mapa se opět roztáhla. Muselo se tudíž řešit vyhotovení nového celostátního mapového díla. Hranice Československa se sice vrátily do předmnichovské podoby, změn ale nastalo hned několik. Spojili jsme se opět se Slováky, ale báťuška Stalin usoudil, že Podkarpatská Rus se bude mít lépe pod jeho ochranou. A tak přestaly existovat československo-rumunské hranice a naopak jsme získali nového souseda, Sovětský svaz. Dále byly na základě rozhodnutí Postupimské konference posunuty československo-polské hranice směrem na západ, čímž se prodloužila státní hranice s Polskem. Také na Slovensku došlo k drobné změně. Podle rozhodnutí mírové konference byly připojeny tři původně maďarské obce, Rusovce, Jarovce a Čunovo. Bratislavské předmostí se tak 15. října 1947 zvětšilo o 65 km2.
I v letech následujících pokračovali vzájemné hraniční spory o území mezi Polskem a Československem. S konečnou platností je sice ukončila Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytýčení státních hranic, podepsaná 13. června 1958, která určila podobu hranic takřka z předmnichovské doby. Výjimkou bylo vzájemné předání malé části území o stejné rozloze. Československo získalo 12,05 km2 a Polsko 8,37 km2. Zda se někdo spletl náhodou nebo úmyslně se již asi nedozvíme, ale každopádně se Polsko dožaduje nápravy chybné výměny území dodnes.
Po sametové revoluci to vypadalo, že přišlo stabilní období. Ale záhy jisté „chytré“ hlavy vymysleli, že se bude lépe dařit samostatnému Česku a Slovensku. Před rozpadem Československa ke konci roku 1992 činila rozloha společného státu 127 896 km2 (uvádí se také 127.876 km2). Dnes se Česká republika rozkládá na území o velikosti 78.866 km2 (ale viděl jsem i čísla 78.864 km2 či 78.867 km2).
Otázka státních hranic je z hlediska právního, politického i historického věc velmi složitá. Přesná hranice bývá obvykle stanovena nějakou mezinárodní dvoustrannou smlouvou nebo obdobným dokumentem. Do podrobnějšího výčtu faktografických dat a přehledu odborných termínů se nebudu pouštět. To by bylo hodně dlouhé a ostatně nejsem znalec historie, kartografie ani obdobných oborů. Ale snad ještě jedna věc mě zaujala. Kromě délky a tvaru hranic se v minulosti měnily i sousedé Československa a České republiky. Dnes se ve škole učí Německo (dříve na nějaký čas NSR a NDR), Rakousko, Polsko a Slovensko, které v minulosti nebylo, poté bylo, pak zase nebylo a nyní již zase je sousedem. Nelze zapomenout na Sovětský svaz a po jeho rozpadu na chvíli Rusko a Ukrajinu. Z kategorie bývalých sousedů snad ještě Maďarsko a Rumunsko.
Státní hranice odděluje na povrchu země dva sousední státy. Slouží k tomu hraniční kameny, mezníky, sloupy, ale také ploty a zdi. Na mapě lze hraniční čáru zakreslit celkem jednoduše. Ve skutečnosti je to někdy složitější, jelikož k drobným úpravám hranic dochází neustále. Důvodem jsou kromě politických rozhodnutí také změny krajiny. Například v horách dochází k sesuvům půdy nebo některé vodní toky mění svoje koryto. Krajina má totiž na rozdíl od některých lidí rozum a nebere ohled na geopolitické problémy. Takové malichernosti ji nezajímají, ona své dějiny počítá v milionech let. Proto si může dovolit pro člověka nevídaný luxus – být bez hranic. Třeba to také jednou lidstvo pochopí.
