25. únorový den přinesl v historii mnoho významných událostí, mezi několika vybranými ta zatím poslední, by se v budoucnu mohla zapsat velmi smutně.. pokud dovolíme..
25. únor 1948 – „Vítězný únor“
„Občané, občanky, soudruzi, soudružky! Právě se vracím z hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal…“
Tato slova odstartovala čtyřicet let trvající vládu bezpráví, bezpráví mající na svém kontě popravu 248 osob z politických důvodů, ve vězeňském zařízení zemřelých asi 4.500 osob, na hranicích zastřelených 145 osob, dalších 96 usmrcených elektřinou „elektrického zařízení na ochranu hranic“. Celkem při pokusu o útěk ze socialistického ráje zahynulo nejméně 282 lidí. Během komunistického režimu pak byly statisíce lidí z politických důvodů vězněny, internovány, nebo umístěny do pracovních táborů.
25. únor 1923 – Nezlomný Emil Boček
Narodil se Emil Boček – válečný veterán druhé světové války, nositel Řádu Bílého lva. Sotva sedmnáctiletý odešel v roce 1939 z domova, v létě roku 1940 se zúčastnil ústupových bojů ve Francii a v témže roce se přihlásil k britskému Královskému letectvu a po pilotním výcviku se stal stíhacím pilotem u československé 310. stíhací perutě. Nestal se sice obětí výraznější perzekuce v době po „vítězném únoru“, jako velká část jeho kamarádů, avšak poté, co roku 1946 odešel z letectva a otevřel si svoji vlastní dílnu na opravu motocyklů, byl v roce 1948 donucen přejít do podniku Mototechna. Vlastní dílna – živnost, mohla zřejmě narušovat poklidnou atmosféru budování socialismu. Brigádní generál Emil Boček se v letošním roce dožil svých 93. narozenin.
25. únor 1950 – Farář Josef Toufar
Trnem v oku byla komunistickému režimu (mimo motodílen) také katolická církev a byla tedy také pronásledována. Symbolem tohoto pronásledování se stal farář Josef Toufar (život faráře Toufara popsal v knize „Jako bychom dnes zemřít měli“ autor Miloš Doležal), který byl umučen příslušníky StB v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem. Podle svědků se během mší pohyboval půlmetrový krucifix, šířící se zpráva o zázraku přitáhla k číhošťskému faráři pozornost StB, byl zatčen a ve věznici ve Valdicích mučením (mimo jiné také elektrickým proudem) přinucen k přiznání sexuálního zneužívání malých dětí a zinscenování pohybu kříže (podle expertů však Toufar přiznání sám ani nesepsal a pouze podepsal text, nebo možná i prázdný papír). Před 66 lety na následky mučení farář Josef Toufar zemřel.
25. únor 1969 – „Pochodeň č. 2“ Jan Zajíc
V den 21. výročí komunistického únorového puče, se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, upálil český student Jan Zajíc, jako pochodeň č. 2 (jako první tak učinil Jan Palach 16. 1. 1969).
„Maminko, tatínku, bratře, sestřičko!
Až budete číst tento dopis, budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí víc a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě udělat blázna.
Pozdravujte kluky, řeku a les.“
25. únor 2016 – „Vítězný únor“
Komunistická strana Čech a Moravy se „hlásí k revolučnímu základu února 1948..“
