Láska k rodišti zvítězila, později však zvítězila nenávist, kterou v sobě dál nesou další a další generace Čechů ve své neochotě vyrovnat se se svou vlastní minulostí.
Uvozovky v názvu jsou záměrné – Josef Patz vstoupil do NSDAP, aby si udržel místo poštovního úředníka. Zřejmě tedy nebyl přesvědčeným nacistou, místo ovšem získal za „zásluhy“, když jako příslušník Freikorps (ozbrojené jednotky nacistického Německa, vytvořené z řad dobrovolníků) aktivně pomáhal nacistům v počátcích války. Rozhodně tedy nebyl hrdinou pro učebnice, ale láska k rodišti ho přiměla k činu, který na konci války dopomohl k záchraně Mostu Dr. Edvarda Beneše v Ústí nad Labem.
Místo poštovního úředníka, vykoupené vstupem do NSDAP ztratil již v začátku roku 1940, kdy narukoval k wehrmachtu. Vzhledem k oční vadě, respektive výmluvou na ní, nemusel Josef Patz na frontu a tak konec války prožíval v kasárnách v Ústí nad Labem. V době, kdy němečtí vojáci utíkali před postupující Rudou armádou do amerického zajetí, rozhodl se zůstat, aby se pokusil odvrátit nesmyslnou devastaci rodného města.
V roce 1960 poslal Patz z tehdejší NDR dopis do deníku Průboj, kde popsal svůj tehdejší čin. V květnových dnech roku 1945 slyšel v noci v rádiu zprávu o podpisu kapitulace a rozhodl se odvrátit plánované odpálení Benešova mostu (tehdy Hermann-Göring-Brücke) a pustil se do demontáže připravených výbušnin. Německá uniforma mu nejspíš zachránila život, když byl zpozorován příslušníkem SS, který na něj namířil pistoli. Josef Patz se duchapřítomně vymluvil na plnění rozkazu velitele mostu. Most měl být ten samý den vyhozen do povětří, k tomu ale nedošlo také díky tomu, že jej začaly hlídat ozbrojené hlídky ústeckých Čechů a německých antifašistů, kteří Patze ochránili při likvidaci výbušnin.
Svým činem si Josef Patz vysloužil ochranu i v dalších poválečných dnech, kdy nemusel do „odsunu“. Vyhraněné protiněmecké nálady, patrné především v pohraničí, však přiměli i německé antifašisty k žádosti o dobrovolný odsun do Německa. Patz byl spolu s dalšími Němci surově zbit 31. července 1945 právě na zachráněném mostě během tzv. „ústeckého masakru“ a proto se rozhodl své rodné město, které tolik miloval, opustit také on.
Láska k rodišti zvítězila, díky ní nenabyla devastace již tak zničeného města ještě většího rozsahu. Později však zvítězila nenávist, kterou v sobě dál nesou další a další generace Čechů ve své neochotě vyrovnat se se svou vlastní minulostí.
Opatrujte se :)
