Situace panující kolem ne-udělování státních vyznamenání, staví dotčené do role oceňovaného čestného předsedy hasičského sboru z Formanova „Hoří, má panenko“.
Na znamení protestu, nejen proti způsobu výkonu prezidentské funkce, přibývají omluvenky vysokých politiků z oslav, při nichž se státní vyznamenání udělují. Pražský hrad nadále může být považován za symbol české státnosti, zároveň se však stává rukojmím některých politiků a úředníků, stejně jako se jimi stávají samotné osobnosti, které jsou na ocenění navržené.
Řeč je pak, mimo jiné, o udělení nejvyššího státního vyznamenání, Řádu bílého lva, generálporučíkovi Jaroslavu Klemešovi.
„Mám nejít na Hrad zatleskat generálovi J. Klemešovi?“ (Pavel Bělobrádek – předseda KDU-ČSL).
S otázkou jít, či nejít, na oslavy se pan předseda bude muset vyrovnat sám a také se již vyrovnal. Mnohým by se nejspíš ulevilo, alibistům naopak přitížilo, kdyby pan generál převzetí ocenění odmítl (zůstává otázka, proč by to ale měl vůbec zvažovat). Ani v takovém případě by ale nezmizela odporná pachuť čehosi nepopsatelného, pachuť neúcty k hrdinům, postaveným ve skutečnosti do hlavní role celé frašky, která původně měla a má být důstojným uctěním nejvýznamnějšího státního svátku. Pachuť situace, která nikdy neměla nastat.
„Národ, který si neváží hrdinů, je bude ve chvílích nejdůležitějších postrádat.“ (TGM)
Genpor. Jaroslav Klemeš, příslušník československého zahraničního odboje za druhé světové války a příslušník paradesantního výsadku Platinum – Pewter, je posledním žijícím československým parašutistou, vysazeným na území nacisty okupované vlasti. Po válce byl pronásledován komunistickým režimem, byla mu odňata obdržená vyznamenání, byl degradován a propuštěn z armády. Ve smyšleném procesu byl Jaroslav Klemeš odsouzen ke dvěma rokům vězení, vyslýchán byl po dobu zadržení také v nechvalně známém „Hradčanském domečku“.
Opatrujte se :)
