Parlamentní strana Úsvit ve spolupráci s hnutím blog proti islámu vytváří údernou jednotku - Stráž obrany státu. V co se změní boj proti nastupujícímu nacismu, který stál stovky životů příslušníků SOS?
Muži na celnici ve Varnsdorfu se ztráceli v oblacích tabákového dýmu, ale nikdo si to příliš neuvědomoval. Všichni stáli či nervózně přešlapovali kolem stolu s rozhlasovým přijímačem, ze kterého Hitler právě vysvětloval českou věrolomnost na příkladu květnové mobilizace…
„Vy pochopíte, mí straničtí přátelé, že skutečná velmoc nemůže podruhé tolerovat takovou zásadní urážku.“ Zdálo se, že se i reproduktor chvěje, jak intenzivně teď Hitler křičel své výhrůžky. „Jsem nacionální socialista, a jako takový jsem zvyklý vrátit úder jakémukoli útočníkovi. Navíc velmi dobře vím, že shovívavost nejen neuklidní, ale pouze povzbudí aroganci protivníka tak nesmiřitelného, jakým jsou Češi.
A tehdy si Kubec poprvé uvědomil s naprostou jistotou, že Hitler do Československa skutečně vtrhne.
(úryvek z knihy „Zrádci“, autor Jiří Šulc, vydala Euromedia Group k.s. – Knižní klub)
V druhé polovině 30. let minulého století, od nástupu nacismu k moci, bylo stále více zřejmé, že případný válečný konflikt v Evropě bude proveden bleskovým napadením, bez předchozího vyhlášení války. Na podzim roku 1936 byl proto vládním nařízením formován bezpečnostní sbor – Stráž obrany státu, jehož mužstvem byli příslušníci četnictva, finanční stráže, státní policie a vojenští záložníci.
Vedle ochrany neporušitelnosti státní hranice spolupůsobily jednotky SOS při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti. Po projevu A. Hitlera na sjezdu NSDAP v Norimberku eskalovaly ozbrojené výpady a sabotážní akce, vedené zejména proti policejním stanicím, celním úřadům a vojenským objektům, útoky se nevyhnuly ani civilnímu obyvatelstvu. Když pak 29. září 1938 přišla mnichovská dohoda, příslušníci jednotek SOS odcházeli mezi posledními a dohlíželi na evakuaci a poté strážili nové, vnucené hranice, v již klidnější situaci, přesto i na nich se objevilo několik incidentů. Protektorátní vláda rozpustila Stráž obrany státu 21. prosince 1939, po válce nebyly jednotky SOS obnoveny, k ochraně hranic měla sloužit pohraniční stráž.. měla, ve skutečnosti však byly hranice opevněny směrem dovnitř, především před lidmi, prchajícími ze socialistického ráje.
Přestože tehdejší Československo bylo v mírovém stavu se svými sousedy, padlo při ochraně hranic a pořádku v hraničních oblastech, v bojích s Německem (ale i Polskem a Maďarskem) na 312 příslušníků jednotek SOS a stovky jich byly zraněny v tomto statečném boji proti nastupujícímu nacismu. Se Stráží obrany státu, spolupracovalo také civilní obyvatelstvo včetně německých antifašistů, ti pak často po nástupu nacismu k moci, skončili v koncentračních táborech a na popravištích.
Opatrujte se :-)
