Pokažená revoluce

Ve sdělovacích prostředcích se nalézá stále více článků adorujících  bývalý režim, které bagatelizují totální zvrhlost toho systému. Jsou opět omlouvány zločiny z padesátých let a naštvanost lidí je zneužívána k skryté propagandě požadující návrat společenského vlastnictví.

Jak to vlastně fungovalo za socializmu  si můžete přečíst zde:

Viz: http://pavelkolar.blog.idnes.cz/c/72757/Cest-praci-soudruzi-a-soudruzky.html

Že bylo dobře a vlastně na tom bylo jen pár kosmetických vad se nám snaží vsugerovat nynější mladí komunisté, co o té době nevědí zhola nic. Nesmíme tomuto naprosto mylnému dojmu podlehnout. To nebyly „drobné“ chyby a omyly. Nežilo se dobře. To byla skutečná vláda zla. Naštěstí jsme se dočkali revoluce v roce 1989.

Hesla:
„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“
„Nejsme jako oni.“
která zněla během revoluční doby roku 1989 měla obrovský potenciál očekávání. Každý jsme tak nějak podvědomě chápali, že by to tak mělo být. Obsah, který tato hesla měla mít je správný. Bohužel byla naplněna naprosto něčím jiným. Realita následného vývoje jim přisoudila trpkou pachuť na pohled krásného, ale uvnitř shnilého ovoce. Něčím, co celou revoluci nevratně pokazilo. Není divu, že vzniklo nařčení Pravdoláskovci a je používáno jako nadávka. Pokud budeme pátrat proč tomu tak je, zjistíme, že v mnohých lidech zůstala obrovská křivda. Proč a kde se stala chyba?

Byla porušena základní elementární pravidla. Pravidla pro odpuštění. Pravidla, která by hesla naplnila tím správným obsahem.

Viz: http://pavelkolar.blog.idnes.cz/c/73079/PLPOP-Umime-odpoustet.html

Místo toho, bylo vše zredukováno na „odpuštění“ bez obsahu a správného významu, po kterém se nyní volá i u Brožové-Polednové. Odpuštění bez sebereflexe.

Ti, co celou dobu profitovali z komunistického režimu nejen že nebyli potrestaní, ale naopak získali další ekonomickou moc. Bylo jim „odpuštěno“, aniž by pochopili své špatnosti, bez jejich lítosti a nakonec i bez jejich snahy o nápravu křivd. Děl se navíc právě opak. Ti, co byli dříve  perzekuovaní, často neslyšeli jediné slůvko omluvy. Z hrůzou zjišťovali, že jejich bývalý majetek je nadále zneužíván a rozkrádán, oni sami se dostávají do další mašinérie bývalých soudruhů, kteří dál působí po šarádě zvané škatule škatule hejbejte se.

Není divu, že mnoho lidí zastává názor, že revoluce byla jen domluvená hra na předání moci. V mnohých případech se totiž tak skutečně stalo. Já ovšem trvám na tom, že o domluvu nešlo. Mnohem pravděpodobnější se mi jeví teorie pokažené revoluce, kdy tehdejší vlivní lidé netrvali na elementárních pravidlech odpuštění. Proto se nedivme, že tady nyní vzniká opět silná levice, že komunistická ideologie opět získává své příznivce a dostává mediální prostor a dokonce je kladně hodnocena, protože je opět umě podsunuta jakoby za dobrou a správnou věc. Budeme-li zase trpně mlčet, vykvetou nám tato poupátka opět v květy zla.