Jaroslav Dušek v kostce zopakoval starý poznatek, že nemoc si každý v hloubi způsobuje sám. Jakýsi námi placený papaláš jménem Válek to označil za „ezobláboly“.
Reakce onoho politika je natolik předvídatelná, až je to skutečně směšné. Pokud se nad tím zamyslíme, ten člověk zde vlastně šmahem popírá a zesměšňuje etablované oblasti, jako je placebo efekt (tedy dnes již tzv. vědecky ověřená a oficiální medicínou přijímaná záležitost), psychosomatika a podvědomí (minimálně pořekadlo „veselá mysl – půl zdraví“ slyšel snad každý), hlubinná psychologie a vůbec celé učení Junga a dalších.
Snaha těchto establishment reprezentujících panáků je celkem průhledná. Ideálně by cokoli vybočujícího ze scénáře trvalého přísunu léků a mnoha let strávených spořádaným chozením po doktorech vhodili do nějaké správné škatulky. Inu – a voila: ezo.
V současnosti to – přinejmenším podle mainstreamu – vypadá, jako kdyby stávající systém rigidní dichotomie s námi / proti nám, ano/ne, černá/bílá urputně likvidoval poslední zbytky spektra a dialogu, o nějž by se tu případně ještě někdo snažil. Jako kdybychom byli vedeni k vytvoření světa fungujícího čistě na principu jedniček a nul. K tomu slouží koupení nýmandi v kancelářích a pochopitelně i užiteční idioti na internetu, kteří tuto destruktivní mašinerii plíživě likvidující zbytky záchvěvů svobody, načrtnuté někdy před třemi dekádami, vědomě i nevědomě podporují.
Stávající nešvary to výborně ilustrují:
- Škatulka ezo, do níž lze vhodit cokoli přirozeného a přírodního, problematiku psychosomatiky, podvědomí a zkrátka sakumprásk všeho, co odporuje oficiálně schváleným výkladům. Je přece třeba, aby lidé kupovali léky, nikoli aby se uzdravovali.
- Nedávná kovidová anabáze, kde v oficiálních zdrojích probíhala manipulace od rána do večera a ukázalo se, že ve všech zásadních bodech měli nakonec pravdu tihleti „dezoláti“, „dezinformátoři“ a další, tedy v překladu většinou nezmanipulovaní, svobodně uvažující lidé. (Akorát že do komnaty ozvěn mnohých jiných se tyto informace dosud nedostaly.)
- Válka na Ukrajině, která rozhodně není tak jednoznačným a transparentním konfliktem, jak se nás mainstream opět snaží přesvědčit. (Ostatně, která válka za poslední cca půlstoletí vlastně jednoznačná byla?)
Všimněme si, že cokoli, co vybočuje z hlavního narativu, cokoli, co zavání lidstvím, fantazií či nekonformním myšlením, je establishmentem vytěsňováno, případně zesměšňováno. Ať už se to týká zdravých pochybností o oficiálních verzích nějakých událostí nebo třeba anomálních jevů a záhad. To jsou přece systém ohrožující bláboly!
Ideálním produktem je roboticky konající a samostatně nemyslící občan.
Ostatně, už teď místo nahoru na nebe čučíme dolů do mobilu.
Pamatuje někdo ty desítky nezákonných „protiepidemických“ opatření?
Pamatuje někdo paneláky padající samy od sebe?
Pamatuje někdo ještě něco?
Já vím, tříštění pozornosti je léty ověřený trik. Desítky pseudoinformací, faktoidů, reklam a dalšího smogu valícího se na člověka neomaleně, nehorázně, bezskrupulózně od rána do večera, kam se vrtne.
Ale já už dneska vím, že kouzelník toho člověka v budce ve skutečnosti mečem nepropíchne. Že je tady spousta kouře a zrcadel. A že těch pár pitomců nahoře myslí jenom na sebe.
Urputnost tohoto starého, primitivního, hroutícího se systému je skutečně k smíchu.
„Meet the new boss, same as the old boss.“
