Bude i v tomto případě měřit stejným metrem a dále nekompromisně prosazovat nepříjímání žádných uprchlíků, nebo ti čínští budou hradem vzati na milost? Může se Evropa ubránit přirozené migraci? Na jak dlouho a za jakých podmínek?
Vždyť by se přeci mohlo jednat o super utajený předvoj velké čínské invaze. Čína přeci zoufale potřebuje nový životní prostor. Nebo ne? Tak zavládne z hradu stejná hysterie jako v případě válečných uprchlíků ze Sýrie a Iráku, nebo všechno projde bez mrknutí oka? Hodně asi bude záležet na tom, co na to Si Ťin-Pching.
http://archiv.ihned.cz/c1-65388660-krestane-z-ciny-zadaji-o-azyl-v-cesku-vlada-by-tim-uznala-ze-peking-porusuje-lidska-prava?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed
Osobně velmi soucítím jak s válečnými uprchlíky ze Sýrie a Iráku, tak s i těmi čínskými, protože vím, že ani v Číně nemají lidé nepohodlní totalitnímu režimu zrovna na růžích ustláno. Do budoucna se zejména Evropa včetně nás může těšit zejména na vlnu politicky perzekuovaných a pronásledovaných uprchlíků z Turecka.
Dnes se na dění v Turecku díváme s obavami. S Erdoganovým totálním znásilněním moci v zemi může souhlasit asi málokterý demokrat. Pro islámskou většinu v zemi bude na jednu stranu do určité míry tvrdá diktátorská ruka vůdce ku prospěchu i Evropy. Ovšem na druhou stranu až 15 mil. kurdská populace nebude mít mírně řečeno zrovna na růžích ustláno. Pominuli tedy 2-3 mil. válečných uprchlíků ze Sýrie a Iráku, které dnes Turecko zadržuje na svém území, Evropa se kromě nich může do budoucna těšit i na nemalou část oněch kurdů.
Jak si asi rozhádaná a pomalu ale jistě vymírající Evropa poradí s tím skutečným náporem nových osidlovatelů? No jsou asi jenom dvě možnosti. Buď se je násilně pokusíme zadržet, čímž do jisté míry o milióny snížíme jejich, ale i naše počty a jinak přirozenou migraci (v měřítku staletí) jen trochu zbrzdíme a vytvoříme pro nové osidlovatele podstatně více prostoru. Nebo dáme průchod nenásilné postupné regulované migraci, čímž ovšem nejspíše tu násilnou formu pouze odsuneme dále.
Jinými slovy velkým válečným konfliktem tento přesun národů, kultur a náboženství v kontextu s aktuální ekonomickou a bezpečnostní situací ve "vyspělých zemích", bohužel nakonec skončí tak jako tak.
Otázkou jen zůstává, zda si ho chceme "vychutnat" již my a nebo jej hezky "uchováme" pro naše děti, nebo děti jejich dětí, protože rozum, ani poučení z historie s přihlédnutím k přirozenému demografickému vývoji obyvatelstva, se bohužel nedostaví.
