Dopisy budoucnosti

Má milovaná, tu kterou ještě nemám a věřím, že jí poznám,až přijde čas, tyto dopisy ti předám s veškerou láskou a péčí, která ve mě již teď dříme.

Třeba že tě ještě neznám osobně,
vím že tvá duše je sladká jak nektar zralé meruňky,
tvá mysl je  bystrá a čistá jak horská říčka.

A tvé myšlenky mě nikdy nepřestanou překvapovat
a k sobě neustále vábit a přitahovat.

Má sladká, která možná jsi a možná ani nikdy nebudeš,
možná mě uchvátíš, ledově zmrazíš, či rozpálíš do běla,
ale rozhodně nenecháš vlažným.

Budeš se mnou i v poslední chvíli,
o které doufám stejně jako jiní smrtelníci, že nikdy nenastane,
ač projevy smrti denně na svém těle pozorujeme.

I v té nejhorší pustině budeš vždy se mnou,
ačkoliv je mé srdce mrtvé a práchnívé, jak stará opuka
na okraji cesty.

Připomeneš mi mé mládí, sílu i slabost, která mnou prostupovala a prostupuje.

Věčná útěcha na cestách bez návratu, při rozhodných chvilkách,
které musí muž učinit a které ho nikdy nepřestanou trápit.

Vždy mě kupředu poženeš a tvé oči mi budou i v nejhorší tmě zářit v ústrety.
Dají mi energii nevídanou a smysl života mi z cesty strmé opět připomenou.