- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Třeba že tě ještě neznám osobně,
vím že tvá duše je sladká jak nektar zralé meruňky,
tvá mysl je bystrá a čistá jak horská říčka.
A tvé myšlenky mě nikdy nepřestanou překvapovat
a k sobě neustále vábit a přitahovat.
Má sladká, která možná jsi a možná ani nikdy nebudeš,
možná mě uchvátíš, ledově zmrazíš, či rozpálíš do běla,
ale rozhodně nenecháš vlažným.
Budeš se mnou i v poslední chvíli,
o které doufám stejně jako jiní smrtelníci, že nikdy nenastane,
ač projevy smrti denně na svém těle pozorujeme.
I v té nejhorší pustině budeš vždy se mnou,
ačkoliv je mé srdce mrtvé a práchnívé, jak stará opuka
na okraji cesty.
Připomeneš mi mé mládí, sílu i slabost, která mnou prostupovala a prostupuje.
Věčná útěcha na cestách bez návratu, při rozhodných chvilkách,
které musí muž učinit a které ho nikdy nepřestanou trápit.
Vždy mě kupředu poženeš a tvé oči mi budou i v nejhorší tmě zářit v ústrety.
Dají mi energii nevídanou a smysl života mi z cesty strmé opět připomenou.
Další články autora |
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...