Mám třikrát opakovanou zkušenost s volbou prezidenta republiky a musím říci, že to ani jednou nebyl pěkný zážitek. Ne z důvodu, kdo byl zvolen, ale z důvodu průběhu voleb. Na jedné straně krásné prostředí Španělského sálu Pražského hradu, na straně druhé spekulace, ovlivňování médii, lobisty jednotlivých kandidátů a politických stran. A tak i když přímá volba prezidenta (ale ani hejtmanů a starostů) nemá historickou oporu v našem parlamentním systému a ani organicky do něj nezapadá, jsem pro změnu ústavního zákona, kterým zavedeme přímou volbu prezidenta občany-voliči.
Přímá volba se sice více hodí do prezidentských systémů (nebo aspoň poloprezidentských), kde má prezident tu více, tu méně výkonnou pravomoc obdobnou funkci předsedy vlády. To se u nás nemění, hlavou exekutivy, tedy výkonné moci, zůstane premiér v čele svojí vlády. Změny, které s největší pravděpodobností nastanou, pokud zákon projde beze změn Senátem Parlamentu ČR, nejsou ve vztahu k výkonu funkce nikterak podstatné. Zkrácení „imunity“ prezidenta jen na funkční období může přinést o něco větší odpovědnost prezidentů ke svému rozhodování. Nebude to ale nic dramatického v posunu jednání prezidentů. Kontrasignace (spolupodpis) premiéra nebo pověřeného člena vlády pro udělení abolice (zastavení trestního stíhání ještě před rozhodnutím soudu) také není dramatickou změnou, jelikož abolic se na rozdíl od amnestií uděluje za funkční období jen několik. Že by se po schválení třípětinovou většinou v Senátu a za souhlasu sněmovny podávala ústavní žaloba na prezidenta pro velezradu, také nebude používaným nástrojem. Takového prezidenta, který jedná proti svrchovanosti a celistvosti republiky, si ani představit nedovedu. Další změny v pravomoci prezidenta do návrhu schváleného v PS zapracovány nebyly, i když jich ještě několik navrhováno bylo. Například kontrasignace u jmenování členů bankovní rady České národní banky premiérem nebo pověřeným členem vlády.
Samotná volba by měla probíhat stejně jako volby do senátu, tj. dvoukolově na základě tajného, všeobecného a přímého volebního práva. Existuje sice teoretická možnost, že bude někdo zvolen už v 1. kole, ale vzhledem k tomu, že možnost navrhovat kandidáta na prezidenta (občana ČR staršího 40 let) má skupina 20 poslanců nebo 10 senátorů nebo ten, kdo je starší 18 let a podá návrh a 50 tisíci podpisy občanů ČR, je nepravděpodobné, že by někdo již v 1. kole získal nadpoloviční počet odevzdaných hlasů. Pro teoretickou možnost, že by v 2. kole dva postupující kandidáti s nejvyšším počtem hlasů z 1. kola dostali stejný počet hlasů, je stanoveno, že by proběhla nová volba, a to zcela od začátku i s novými nominacemi.
K ústavnímu zákonu o volbě prezidenta bude muset být ještě schválen volební zákon, ale už ne jako zákon ústavní. Úpravu si také vyžádají jednací řády PS a Senátu a další normy. Volbu prezidenta bude vyhlašovat předseda Senátu PČR, a to nejpozději 90 dní před samotnými volbami. Volba se pak koná nejpozději 30 dní před skončením mandátu úřadujícího prezidenta. Zajímavé jsou také náklady na přímou volbu, které se odhadují na 500 až 800 milionů korun (podle toho, kolik kol bude třeba, pravděpodobně však dvě).
8. února bude Senát ústavní zákon k přímé volbě prezidenta projednávat. Uvidíme, jak se k němu jednotliví senátoři a senátorské kluby postaví. ČSSD by nyní zřejmě více vyhovoval dosavadní způsob volby, neboť mají šanci zvolit si toho kandidáta, kterého si sami vyberou. Vlivem veřejnosti však budou tlačeni k naplnění svých slibů dávaných v minulosti, že si přejí přímou volbu. Ani v ostatních stranách však nejsou názory jednoznačné. Svůj postoj jsem již několikrát zveřejnil a nebudu jej měnit. Jak jsem již v úvodu řekl, podpořím zákon v podobě, ve které přišel do Senátu z Poslanecké sněmovny, a to především proto, že všechny minulé volby prezidenta, kterých jsem se zúčastnil, mi přišly jako nedůstojné svým průběhem vzhledem k významu, jaký přikládám funkci prezidenta republiky.
Svoji odpovědnost zákonodárce vámi zvoleného uplatním v podobě nominace kandidáta na prezidenta, což považuji za odpovídající pravomoc. Návrhů bude jistě dost a bude na vás, voličích, jak odpovědně se k nim postavíte. Věřím, že budeme mít i po únoru 2013 hlavu státu, která bude Českou republiku důstojně zastupovat na mezinárodní scéně.
