Největším omylem současnosti od pádu reálného socialismu je považovat sociálně tržní hospodářství za kapitalismus. Krize posledních tří let to ukázala zcela jasně, že základní idee jako volná soutěž ,minimální zásahy státu a nakonec i svoboda jednání ztácí na síle a jejich smysl je ignorován. Jak jsme krizi dosud řešili, v podstatě pouze a jenom státními zásahy - výpomocí státu bankám a jejich, i když ne dejure, zestátněním.
Dnešní systém je nereformovatelný a nezměnitelný, dokud bude jediným výkonem ekonomů a politiků požadavek k rozšiřování zásahů státu do bankovnictví a do ekonomiky. Fakticky došlo k tomu, že jsme se naopak přiblížili systému bývalého sovětského bloku – s jeho zrůdným přerozdělováním, sociálními jistotami bez zásluh, bohatstvím bez práce. Ekonomika neprošla a ani neprochází nutnou restrukturalizací, návratem k produkci, a to jak v Evropě, tak i ve Spojených Státech. Musíme znovu začít produkovat, musíme pochopit, že jedině potřeby produkce, nikoli obchod, zajistí rozvoj vzdělání a vědy a nakonec i služeb, umění a nakonec zpětně i obchodu.
Kapitálové burzovní obchody spíš pouze přerozdělují majetek od těch méně informovaných k těm lépe informovaným a vlastně do světa fixních peněz přinášejí peníze skutečné, které potom ve skutečném podnikání chybí. Burzy obchod netvoří pouze ho pseudozrcadlí a následně hysterizují . Obchody na derivátových burzách v nanosekundách pouze k hysterii přispívají a jsou již skutečnou karikaturou obchodu. Počet firem, které na kapitálové burzy vstupují, aby tam získaly finanční prostředky je tak malý, že bychom se měli ptát, jestli burzy plní svůj úkol.
Nepřítelem dnešní ekonomiky se stává logistika, prostředek, který měl původně ekonomice ulehčit a snížit náklady na nadměrné zásobya zrychlit a zjednodušit zásobování. Kamiony brázdí docela zbytewčně Evropu, blokují přetížené dálnice a roste počet dopravních nehod s ohledem na stav komunikací a techniky . Zboží od výrobce k zákazníkovi nakonec putuje tak dlouho, že když už dodávka dojde na místo určení, tak už zákazník zboží ani neuplatní za účelem, pro který ho objednal. Jak neuvěřitelně je to podobné slavným pražským taxikářům. A stát ? Ten zavádí mýto a inkasuje spotřební daň a DPH za naftu, tak proč vlastně tento problém řešit.
Kapitolou doslova valcující dnešní ekonomiku jsou dotace.Dovozem jablek z Nového Zélandu, Jižní Afriky a Brazílie jistě k řešení krize nikdo nepřispěje, když místní ovocnáři ve výkupu neuspějí. Je jistě podivné, když mléko z Dánska je levnější než tuzemské. Vepřové dovážíme z Německa, kde ho vyrobí levněji i při násobném rozdílu ve mzdách. Stroje z Itálie a Španělska jsou o 20-30% levnější než naše při stejných výrobních nákladech. A výsledek ve státech, kde podniky a farmy nedosáhnou na dotace se již hospodařit prakticky nevyplatí. Tam, kde se to "vyplatí" roste státní dluh tak rychle a do asronomických výšek, že ve finále je výsledek podobný ba ještě horší.
A jaká přijmout rozhodnutí ?
Bránit osobní svobodu jako nejvyšší hodnotu lidského života, ovšem neomezovat tím svobodu druhých.
Platit daně - všichni a poctivě, ovšem snížit je na takovou úroveň, kterou stát dokáže skutečně vybrat a s tímto výběrem efektivně hospodařit.
Přestat přerozdělovat přes stát a EU dotace, které ekonomiku pouze dlouhodobě deformují a zatěžují bez reálného přínosu k jejímu rozvoji. Nejlevnější bylo je a bude platit tolik, kolik věc skutečně stojí.
Nespoléhat na finančně nezvladatelnou sociální síť a postarat se o sebe, vlastní děti a rodiče. Samozřejmě , když to zdraví dovolí.
Lékaři či nemocnici podepisovat skutečný účet v penězích, nikoli mít výpis v podivně stanoveném bodovém systému bez realného přehledu "co za to". Jedná se přece o službu a nikoli o dar z hůry.
Vzdělávat se musí každý, ale náklady na vzdělání se nesmí řídit nesmyslnými tabulkami bruselského byrokrata o procentuálním podílu středoškoláků a vysokoškoláků bez ohledu na jejich potřebu a využití.
Pokud se těmito pravidly budeme řídit, potom můžeme žít v reálném a svobodném světě a to jaký je to ismus ja zcela nepodstatné.
