Žárlivost....

má mnoho podob, jevů a stádií. Chci být špatným prorokem, ale asi to zná každý. Pamatuji první žárlivost, kterou jsem prožil na 1.stupni ZŠ. Má tajná láska si sedla při obědě k Pepíkovi. No, právě k Pepovi. Hrůza, muka, ale...

znám i jiný typ žárlivosti, který jsem dlouho nemohl pochopit.

To, že chvilkově žárlí muž na ženu, nebo žena muže je lehce pochopitelné, pokud to nepřejde do emočního stavu. Měl jsem ale v x případech možnost, setkat se s žárlivostí

matka versus dcera. A to je jiný kafe.

To už bylo nad mé rozlišovací schopnosti. Upřímně řečeno, nikdy jsem se nesetkal s žárlivostí otce na syna. Je to prostě tak. Ženy jsou jinak vnitřně nastavené bytosti než muži. Už jen v tom, že jsou více obdarovány city, pocity. Jak vidno z jazykového rozboru, pocit je něco po citu. Jakmile žena začíná mít pocit že…

je třeba se mít na pozoru. 

Ženy mají své pocity jako výstražný maják a již dopředu dokáží signalizovat blížící se srážku, či rovnou katastrofu, která pro nás muže může být, a zpravidla bývá, daleko za obzorem. Je pro nás prostě nečitelná.

Ano, některé matky které dokáží žárlit na svoji dceru, dovedou vytvořit zcela nesnesitelné rodinné prostředí a to pro všechny, nejen pro dceru. Kolikrát jsem od mnoha žen slyšel věty které slýchávaly od svých matek:

- stejně budeš tlustá jako já – závist - žárlivost
- stejně se blbě vdáš jako já – nepřejícnost - závist - žárlivost
- stejně skončíš blbě jako já – nepřejícnost - žárlivost
- stejně si nikdy nenajdeš pořádného chlapa – nepřejícnost - žárlivost
- stejně…

Ať se to třeba nezdá, je ve větách zakleta žárlivost. Žárlivost na to, že dcera je štíhlejší, dbá na sebe. Že dcera navázala nový vztah a i když matka vidí, že se oba mají rádi, ve skrytu podvědomí má nepřejícnost. Ať dcera dopadne jako já. V podvědomí je skryt i určitý strach z odpoutání dcery od matky. Některé matky nedokáží unést okamžik, kdy její milovaná dceruška má vztah a měla by odejít z domova. Matka v tomhle případě nemá zdravý láskyplný vztah ke své dceři, ale vztah založený na žárlivosti. 

Zažil jsem případy, kdy matka rozmlouvala svoji dceru nápadníkovi jen proto, aby si ji doma udržela. 

To je pro nás muže nepochopitelný a nepředstavitelný stav, jev a stádium žárlivosti. Jednoznačně mně z toho vyplývá, že matky nebyly připraveny na roli MATKY. 

Jsme tedy obecně MY všichni připraveni na své životní role?

A co pro to děláme?
Taky jsem si občas musel uvědomovat svoji roli dědy. Ještě že mi to vnoučata včas připomenou:).

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel