nebo vlastně kůrovec. Po půlhodinové procházce jsem se vrátil z lesa. Je to pěkný les, prostupný, stojící na rovině, všude cestičky vybízející k procházkám. Cestou jsem viděl…
31 suchých stromů napadených kůrovcem.
Stojí zde již několik let. Řekl bych dlouhých let. Stojí zde jako prsty výstražně vztyčené k nebi. Kdyby mohly, neukazují na nebe, ale na nás.
V lese potkávám jen málo lidí. Hajného jsem ještě za 13 let neviděl. Asi i proto zde suché stromy stojí a žalují.
Nechci to ale svádět na správce lesa. Mluvil jsem s jedním z nich a když mi řekl, kolik stovek hektarů lesa má na starost, kolik stovek papírů a různých hlášení musí vypisovat, tak se ani nedivím. Z hajného, z lesů pána, se stal obyčejný úředník. Byl demotivován. Vrchnost zajímá hlavně výtěžnost. Česky řečeno zisk.
Byrokracie se stala jedním z virů, který rozkládá společnost.
Každou společnost. Spolupodílela se na kolapsu staroegyptské, či římské říše. Jsme na jejich trajektorii. Zeptejte se lékařů, učitelů, policistů, hasičů, kohokoliv. Jsou to okovy nejen na nohách, ale i rukách, znemožňující jim efektivní práci a cestu vpřed. Vím o tom své.
Ani Franta, ani Jirka, ba ani kůrovec za to nemohou. Může za to systém, který zde byl nastaven. Za systémem stojí konkrétní lidé. Nejen v lesnictví, nejen ve zdravotnictví, nejen u policistů či hasičů, či jinde. Vlastně všude.
MY jsme ten virový systém nenastavili, ale můžeme ho společně zastavit.
Tady rouška nepomůže.
Chce to změnu.
Z myšlenek z lesa sepsal: Chalupský Pavel
