Tatíčkovský syndrom.

Ať chcu či nechcu, žiju v určitém společensko - politickém systému, a protože chcu žíti odpovědným občanským životem, jsem zplnomocněn vyjádřiti se k prezidentské volbě.  

Chtěl jsem se zeptat mého oblíbeného českého filozofa pana Švejka, ale dostal jsem jasnou odpověď, že s tímhle mám jít na veřejný trh sám a obhajovat si svůj občanský postoj. Zřejmě v něm přetrvávají prožitky z policejního vyšetřování, když se vyjadřoval k císaři pánu.

Lidská společnost se přece jenom v našem teritoriu posunula o stupínek víš a za občanské vyjádření se už nezavírá.

Opět mám ale pocit, že v naší společnosti přetrvává určitý syndrom. Tatíčkovský syndrom, čímž myslím syndrom z tatíčka Masaryka. V čem spočívá?

Stačí si vzpomenout, jak je nám tatíček Masaryk představován. Již vzhledem důstojný, vzdělaný, postarší muž, buď diskutující s intelektuály, či sedící na koni. Ano, byl jedním ze zakladatelů naší samostatné republiky, ale doba již přece jenom postoupila.

Ve všech možných odvětvích společnosti se preferuje mládí, i když někdy musím říci bohužel. Životní zkušenosti jsou k nezaplacení a nedají se nastudovat ani na Harvardu.

Přesto si myslím, že člověk, který je prostě lidsky otevřený, ví co je slušnost, vděk, pokora, sdílení, souznění, cítění, pravda, lež....nemusí čekat až dosáhne tatíčkovského věku a vzhledu a zaslouží si převzít odpovědnost prezidentského úřadu.

Tyto základní vlastnosti slušného člověka se nedají nastudovat a nemusí ani zákonitě přijít věkem. Tyto vlastnosti může mít mladý člověk už v sobě.

Proto se těším, až jednou k tomuto poznání dospějeme jako společnost a jako prezidenta si zvolíme člověka hlavně pro tyto vlastnosti a ne proto, že už má věk a připomíná nám pana tatíčka v důchodovém věku.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel