Socha Svobody.

Stála jedna socha, vlastně stále stojí na jednom malém ostrůvku u jednoho velkého města a ještě větší zemi. Stojí tam osamoceně. Něco jí chybí.  

Krása ne.
Monumentálnost ne.
Symboličnost ne.
Vyzývavost ne.
Co tedy?

Svoboda nemůže být jedináčkem. Nemůže být sama sebou. Alespoň si to myslím. Svoboda aby byla svobodou, musí mít sourozence. Musí kráčet životem společně. I nám lidem se žije lépe se sourozenci. Časem to poznáme. Pokud ne, byl to náš úkol. A propos, úkolem Svobody je zbavit člověka strachu, což je téma k jinému zamyšlení.

Ale k věci. Jaké, či které sourozence by měla svoboda mít a bez kterých dle mého názoru nemůže být? 

Což takhle sestra Odpovědnost.

Jasně, může mít i víc sourozenců, ale tenhle mi přijde nejdůležitější. 

Velikost mé svobody by měla být přímo úměrná velikosti mé odpovědnosti. 

Nemůžeme mít bezbřehou svobodu a nicotnou odpovědnost. Máme přece odpovědnosti k sobě, k rodině, ke všemu, co na Zemi jest. Odpovědnost za své myšlenky, za své činy. Odpovědnost i za to, co jsme v životě nezvládli. Ale pořád máme ještě čas.

Myslím, že socha Odpovědnost by k soše Svobody patřila. 
A nejen k ní, nejen Americe, ale nám všem. Svoboda bez odpovědnosti není Svobodou.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel