Slušnost.

Jak jednoduché, prostě znějící, ale důležité slovo. Vlastně nejen slovo, ale obecně platná hodnota. Slušnost patří mezi nejzákladnější morální výbavu každého z nás. A jaký s ní máme občas problém. Někde, a je jedno kde, jsem četl.

Slušnost je jako dar, který obohacuje zároveň i dávajícího.

Hmm. Je to jedna z vět, která by se měla, jak se říká, tesat do kamene a každý ten kámen, by měl být stavebním kamenem našich domovů a našeho nitra.

Tahle věta by nás měla provázet celým životem. Pod pojmem dar si mnozí z nás představují něco jiného, cosi z hmotného světa. Přitom občas zapomínáme, že existují i jiné druhy darů.

Pojďme zkusit učit naše děti či vnoučata, že darem, tím

pravým darem může být jen prostá, obyčejná slušnost.

Slušnost, která i je samotné obohatí. Dárky nejsou jen o autíčkách a panenkách, mobilech, či tabletech. 

Slušnost se nedá koupit. Ta se musí zasít, zalévat a každodenně ctít.

Slušnost je vlastně ctností, je primárním vyjádřením naší lidskosti. 

Lidmi už jsme. Buďme tedy prosím slušnými lidmi, i když to není vždy jednoduché.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel