z očí do očí. Jeden český ekonom a filozof vyslovil myšlenku, že se máme připravit na život a práci v digitálním světě. Je nezbytná digitalizace společnosti, školství, ekonomiky, finančnictví...prostě všeho. Mně ale bude…
chybět osobní, obyčejný lidský kontakt.
Hovořil o přenesení běžného života do života on line, tedy přímo zapojeného do sítě. V příměru a nadsázkou nežijeme přece v období páry, i když guruové IT mi to budou vyvracet.
Chápu je, ale byl bych rád, kdyby ONI zase chápali mě. Nikdo a nic nenahradí osobní lidský kontakt, interakci, při které se všichni učíme. Učíme se vzájemné komunikaci z očí do očí, vzájemného pochopení. Učíme se číst z výrazů tváře. Učíme se nonverbální komunikaci. Psychologové by mohli vyprávět.
Tento způsob komunikace je neméně nezbytný. Nezapomínejme na to.
To vše tak nějak s IT komunikací ztratíme, odnaučíme. Velice lehce tak budou vznikat různá nedorozumění.
Osobní kontakt mi přece nenahradí ani tolik opěvované a diskutované 5G sítě, cool centra, kde s námi mluví počítač, který mi řekne, ať se obrátím na jejich www. Umělá inteligence, která se mnou bude mluvit při vyřizování nevysypané popelnice. Platit v obchodě bez pokladní, učení doma z počítače…
S kým já si v běžném životě vlastně pokecám? Budu muset sám se sebou, což zase není až tak špatný nápad.
Určitě to bude technický a technologický pokrok. Jde jen o to, a je to jen na nás, zda s tím pokrokem, udržíme MY jako lidé také náš lidský krok.
Jinak by mohlo nastat off line, tedy vypnutí.
PS: Lehce mi to připomíná současnost.
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
