Zřejmě každý z nás si tuhle otázku v životě položil. Proč zrovna mně, proč zrovna já mám prožívat to co prožívat nechci. Těchto otázek jsem si v životě položil několik. Až jsem došel k následujícímu.
Je nutné vnitřně pochopit, proč jsme se v dané životní situaci ocitli.
MY si tvoříme dané situace. Pro mnohé to může být těžko uchopitelné téma. Je to pokročilá disciplína, ale když vnitřními kroky, vnitřní prací sami na sobě pochopíme, tak pochopíme, že se to stát muselo. Jsou to mnohdy bolestné kroky, protože máme většinovou tendenci svádět určité věci na okolí. Prostě ven. Přitom to přišlo z nás.
Tím bolestným krokem je ale to, že přijdeme na to, že jsme si tu životní roli vytvořili svým myšlenkovým polem sami. MY si tvoříme náš svět, naše energetické pole. Pozitivně či negativně. Chce to vnitřní sílu, otevřené vědomí a tím i mysl, pochopit a přiznat si, že vše, co nás v životě potká, je určitá souhra našeho konání. To co nás potká není ze dne na den, to může trvat roky. Proto si to neuvědomujeme, prostě zapomeneme.
Jak z toho ven.
Když pochopíme, opravdu vnitřně pochopíme, že jsme si tu situaci vytvořili my sami, ať vědomě, či nevědomě, můžeme připravovat naše vědomí na to, aby nám zátěžové životní situace do života ne nepřicházeli, ale abychom na ně byli lépe připraveni. Každá zátěžová životní situace je zároveň naše životní zkouška.
Proto se jim nevyhýbejme, ani to nejde, ale učme se být připraveni. Připraveni být vnitřně silní, odolní, chápající, neodsuzující. Je to naše každodenní práce, protože dřív nebo později zkoušku dostaneme. V jakékoliv formě či podobě, malou či velkou.
Je třeba si uvědomit, že se jedná o zkoušku. Zkoušku naší vnitřní připravenosti. Vyšším stádiem připravenosti je zkoušku přivítat a poděkovat.
Máte s tím zkušenost?
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
