Proč pořád bojujeme.

Ptám se sám sebe již pár let. V sobě jsem si to již srovnal. Pochopil. Když ale poslouchám veřejný prostor počínaje od politiků, všelijakých mudrců, redaktorů, prostě všech, tak si říkám. Jsme v neustálém boji.  

A podle toho naše společnost vpadá.

Zkusme se zamyslet jak často my sami slovo boj používáme. Uvedu jeden z mnoha příkladů. Teď čtu i v tak respektovaném, jak sami uvádí nejserioznějším, médiu jako je server ČT 24 následující: 

“ Babiš nevylučuje boj o funkci prezidenta”. 

A je to tady. Nechápu, prostě nechápu, že to redaktoři a editoři nechápou. Vždyť to jde napsat jinak. Jak? Zapřemýšlejte a snažte se páni redaktoři.

Funkce prezidenta má přece občany spojovat. To nejde bojem. Potom se nedivme, že je lidská společnost neustále rozdělována, neboť jedni bojují za funkce, druzí slovem za mír, třetí proti nemocem, čtvrtí proti suchu, pátí za svobodu projevu, šestí za svobodu zvířat, sedmí za svobodu dělat si co chci a tak bych mohl pokračovat v číselné řadě.

Teď k významu slova boj. Boj je boj. Je to synonymum agrese. Jak fyzické, tak v měkčí formě slovní. Jsme všichni v takové situaci, abychom museli za svá přesvědčení bojovat fyzicky, či slovně?

Bojem se nedomluvíme.

Jak chceme agresivním pojetím, vyjádřením, někoho přesvědčit, spojit? Pořád proti někomu, či něčemu máme potřebu bojovat. 

Ptám se dokola PROČ?

Jsme tady, na planetě Zemi proto, abychom pořád bojovali? Je to pořád stejné paradigma naší mysli. Jsou to naše již přežilé pravěké myšlenkové scénáře.

Lidé naší nové doby, lidé 21.století by přece měli jasně pochopit, že bojem s čímkoliv nemůžeme dosáhnout požadovaného cíle.

Cíle dosáhneme jen synergií, spoluprací, kooperací, učením se vzájemného pochopení, sdílením a předáváním společných hodnot...

Proto pozor na používání slova BOJ. Tak často jej ve veřejném prostoru používáme, až budeme vyslyšeni a budeme nuceni opravdu BOJOVAT. 

Potom se zeptáme PROČ?

PROTO. Pořád jste si o to sami říkali. Tak BOJUJTE.

Cítím, že je ještě čas si to uvědomit a pochopit.

Z myšlenek při čtení a poslechu sepsal: Chalupský Pavel