a pan Švejk říká. Tak tady píšou paní Mullerová. Copak zase čtou pane Švejk, řka paní Mullerová? Ale čtu tady právě, že nám Císař pán nechce přidat na důchodech a prý že ze zákona musej. A cože to jsou ty důchody pane Švejk…
to je vlastně odměna za to, že jste celý život poctivě pracovala pro tu naši společnost.
Aha pane Švejk. No jo, ale vždyť já celý život pečuju jen o nich pane Švejk. Vždyť to je taky záslužná práce. Vždyť co já jsem nocí probděla když jste byl dělat tu politiku v hospodě U Kalicha. Jak jsem jim pořád vyvařovala ten jejich bůček se zelím, jak mají tak rádi a co já se naprala tý jejich uniformy a najezdila na policejní direktát když jich zatkli pro tu politiku. Pamatujou?
To ví že pamatujou paní Mullerová. Taky si toho vážej, že se o mě tak dlouho starala, a taky to byla velice záslužná práce, a uznávám že těžká. Nebylo to se mnou lehké. Vždyť taky něco po tom Vašem výborném bůčku vážím. A pak zapomněla, paní Mullerová, jak mě vezla na tom vozíčku do tý války. To byla velká zásluha. Co kdyby kvůli mně Císař pán tu velkou válku, nedej Bože, prohrál. To bylo na metál, paní Mullerová. To jim u Císaře pána připomenu.
No, a za tyhle jejich zásluhy mají dneska paní Mullerová důchod. Aha pane Švejk, tak já jsem tedy taková ta záslužná? Ne paní Mullerová, Vy jste zasloužilá, a proto si zasloužíte důchod. A když je doba těžká jako dnes, tak i vyšší důchod. Je, to jsem ráda pane Švejk, že jsem se o nich mohla takhle starat. To jsem velice ráda, že mám ten, jak říkáte, důchod. Však on to Císař pán určitě vidí.
Vidí, vidí, ale paní Mullerová, to už jim ale Císař pán nedává, to Vám dává ta nová vláda. Aha, a co to je ta nová vláda pane Švejk. On už není náš Císař pán? To víte, já jsem jen prostá žena, prostá domácí. Já tý politice nerozumím. Já u Kalicha nikdá nebyla, ani na policejní direkci.
To je tak paní Mullerová. To si tak jednou za 4 roky, ale někdy i dřív, zvolej lidi svoji vládu. To už nemaj našeho Císaře pána pane Švejk? Nemaj, už je mrtvej, proto mají svoji vládu, No a ta vláda se rozhodla, že lidičky za svoji celoživotní práci budou v určitém věku dostávat penízky podle zásluhy. No a když přijde těžká doba, a ta právě je paní Mullerová, tak lidičky dostanou přidáno. Myslím tím peněz paní Mullerová.
No a těžká doba netěžká, paní Mullerová, vláda si řekla, že nám nepřidá, že prý má velký dluh. Ale to přece není spravedlivé pane Švejk, vždyť já žádný dluhy nemám a vždy jsem se o nich přece tak poctivě starala. Starala nestarala, poctivě, nepoctivě, vláda tak rozhodla a basta fidli paní Mullerová. Ona to ta nová vláda taky nemá jednoduchý. Víte co to je starat se o nás všechny, o ty naše problémy?
A co teď budeme dělat pane Švejk, vždyť i ten ovárek, co mají tak rádi, a to pivečko, jsou tak drahé, že nevím, nevím. To máte tak paní Mullerová. Buď se uskromníme, aby ta naše vláda měla více korunek, nebo mě zase povezete na tom vozíčku... zase do tý války pane Švejk?, skočila paní Mullerová panu Švejkovi do řeči. Ne do války, ale před tu jejich vládu paní Mullerová. To bude stačit. Ať páni viděj.
No, když jinak nedaj pane Švejk, tak jich před tu vládu klidně odvezu.
Raději, než do tý války jako minule. A protože byl Švejk mužem činu, řekl.
Tak mi podají čepici a jedem paní Mullerová. Za naši vládu a jejich rodiny. Tedy naše...
Vše co jest napsáno je fikce. Ale kdo ví?
Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel
