Mnohý z nás udělal v životě krok, nevratný krok, kterého v zápětí, nebo v pozdějším věku litoval. Nevratným je proto, že se opravdu nedá vrátit zpět. Dá se říci osudový. Stává se to. Jako například…
sterilizace ženy.
Citace. Jak jsem v 16 letech stárla a stárla, říká v rozhovoru v DVTV https://video.aktualne.cz/dvtv/nemit-deti-je-stigma-chystam-se-na-sterilizaci-nebyla-bych-s/r~a3b76e86065d11ebb0f60cc47ab5f122/
mladá, teprve 26 letá žena, řka, že už jí za 4 roky bude 30 let, cítila jsem, že nemám k dětem vůbec žádný vztah. Připravuji se na sterilizaci.
Ani v nejmenším se necítím být odborníkem na ženskou Duši, i když mně bude za 9 let teprve 70. Ani v nejmenším nemám právo soudit, natož být soudcem.
Jen si dovolím říci svůj mužský názor, jak to prostě vidím já.
Tohle je právě ten nevratný, osudový krok, který nejde vzít zpět. Lidský život se skládá z různých etap. U mě to byly dekády, kdy jsem vnímal svoji fyzickou, duševní a později i duchovní proměnu.
Právě proto si dovolím tvrdit, že na tak zásadní, nevratné, osudové kroky, bychom měli udělat v životě lidském kroků víc, než jsme jich udělali do 26 let.
Přesto přeji mladé ženě vše co v životě potřebuje, a pokud se v ní po letech probudí mateřství, třeba bude dobrou adoptivní matkou. I ty jsou potřebné.
Kdo teď ví?
Z myšlenek při poslechu rozhovoru sepsal: Chalupský Pavel
