Mít stud je zcela přirozené. Stejně přirozené by měly být jeho hranice. Každý z nás je má jinde. Je to přirozené. Je ale stud, kde bychom jeho hranice měli zrušit, stejně tak jako mezi státy. Které?
Hranice studu při projevu Lásky před svými dětmi, a nejen jimi.
Myslím tím projevu Lásky mezi rodiči. Zajímavé hranice že? Zkusme se vrátit do svého dětství. Kdo z nás viděl své rodiče projevovat si Lásku už jen tím, že se před námi objímali, Láskyplně políbili, třeba jen pohladili, třeba jen si před námi řekli Láskyplné slovíčko, třeba jen…
Hm, hm, moc si nevzpomínám, I když vím, že se rodiče rádi měli. I přesto byla jejich generace provázena studem. Studem projevu Lásky před námi dětmi. Bylo to pro ně nepřirozené. Proč?
Sami to neviděli u svých rodičů, jejich rodiče u svých rodičů…
Vím to od táty. Je to škoda. Je to tak jednoduché a přitom pro mnohé z nás tak velice obtížné.
Je to škoda. Ať naše děti i naše vnoučata vidí, že je zcela přirozené, projevit si Lásku. Pokud to neuvidí, potom pravděpodobně pojedou ve stejných, ve stejně vyjetých vztahových kolejích jako MY, jako jejich rodiče.
Přitom je to tak jednoduché.
Zbořme, odstraňme tyto nesmyslné hranice nesmyslného studu. Netřeba se stydět za to, že projevím veřejně Lásku vůči svým nejbližším.
Vyroste tím zcela jiná generace. Láskyplná generace. Je to na nás.
Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel
