Není to ničí chyba, není to ničí vina.

Jak se říká. Dělat chyby je lidské a svádět vinu na druhé je přece zcela normální. Já nic Já muzikant. Taky krásné přísloví. My jako lidé máme tendence stále hledat na někom chybu. 

Třísku v oku svého bratra vidíš, ale trám v oku svém nevidíš.

Vzpomínáte? Říká vám to něco? Kolikrát denně vidíme třísky, ba trámy v očích druhých. Kolikrát denně vidíme do Duše, tedy i života druhých, přitom svoji Duši, ani život neznáme?

Pokud pochopíme Vesmírnou teorii, že nic není náhoda, ale nepoznaná zákonitost, pak si uvědomíme, že nic, ale vůbec nic na tomto světě, v této Vesmírné hře není náhodou, natož chybou.

Potom pochopíme, že nikdo není z pohledu Vesmírného zákona vinen. Nikdo. Tisíce let stále stejné tendence svádět vinu na druhé, jen se nedíváme na sebe. Zcela záměrně neuvádím, svádět vinu na sebe. Vina a trest je nástroj církví, kterým  se podařilo díky strachu zmanipulovat masy.

Vina prostě neexistuje. Ani netopýři, ani pán s knírkem za nic nemohou. To co se stalo a stává, je vždy “zásluhou “ lidstva jako celku, ne jednotlivce. Nás všech, kteří to něco nechali někam dojít. 

Nejsme a nebyli jsme bdělí. Usnuli jsme v pocitu blaženosti.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel