Otevřená dlaň...

může mít mnoho podob a významů. Může být otevřená, zavřená, sevřená. Dlaní můžeš uhodit i pohladit. Dlaní můžeš pozdravit, můžeš podat pomoc, ale i …  

o pomoc požádat.

Vrátil jsem se z Blízkého východu, kde jsem byl s kamarády na turistice bez cestovky. Libanon je malá země s cca. 4 miliony obyvatel a 1.5 milionem uprchlíků s minimální možností obživy. Sociální rozdíly ohromné, nůžky rozevřené nadoraz.

Navštívili jsme v Bejrůtu jednu kavárnu. Samé sklo a beton, na místní poměry luxus. Dal jsem si zmrzlinu a prosklenou stěnou sleduji rušný provoz čtyřproudové magistrály vedoucí předměstím Bejrůtu. Před kavárnou stojí krásná nová, nablýskaná auta světových značek. 

Kromě aut vidím asi 6 letou dívenku v červených šatičkách, jen tak z radosti si tancující na chodníku. Bylo příjemné vidět tu dětskou bezstarostnost v tomhle ne jednoduchém světě. Z kavárny vyšel mladý pár který šel ke svému autu. Dívenka přestala tancovat a natáhla dlaň. Muž s ženou nasedli do svého auta, zabouchli dveře a... odjeli.

Dlaň zůstala otevřená.

Cítil jsem určitou rezonanci v srdci. Najednou vidím, seděli jsme v prvním patře kavárny, jak někdo dole otevřel dveře a vidím druhou dlaň. Byla sevřená, ale záhy otevřená.

V té dlani byl kornout plný zmrzliny.

Dvě dlaně se setkaly.

Jedna přející, dávající, druhá vřele přijímající.

Dívenka začala opět tancovat a s převelikou chutí pojídala zmrzlinu. V tu chvíli jsem si řekl. Jakmile půjdeme ven, řeknu dívence aby si taky něco vybrala.

Kamarádi pomalu dopili kávu a když jsme přišli ven….už tu nebyla. Škoda, řekl jsem si, ale pak jsem si uvědomil, že mě ten krátký příběh přivedl k určitému zamyšlení.

Zamyšlení nad tím, že když je dlaň otevřená, je třeba ji otevřít také. Otevřenou dlaní otevíráme i svá srdce.
Mysleme prosím na to.

Z myšlenek a prožitku v Bejrůtu, který se ale může odehrát kdekoliv na světě, napsal:

Chalupský Pavel