Pokořit s pokorou. Jsou to docela podobná slova. Někomu se mohou zdát protichůdná, někdo se nad tím nebude zamýšlet, někdo ano. Zkusme to společně. Přivedl mě k tomu víkendový výstup na Kralický Sněžník a krátký proslov kamaráda.
Začnu od začátku, ale krátce. S kamarády zdoláváme nejvyšší vrcholky našich hor. Výstup na Kralický Sněžník patřil k těm obtížnějším svojí délkou. Nahoru i dolu nám to dalo krásných 24 km.
Po výstupu jsme si vyměnili pár postřehů a jedním z nich byl i výrok kamaráda o pokoření vrcholu.
Zamyslel jsem se. Pokořit. Už jen to slovo, jeho pravý význam. Nenese s sebou pozitivní energii, která je nejen na horách potřebná. Pokořit vnímám jako porazit, ponížit možná i zesměšnit. Najdete tam něco pozitivního? To nejde.
Tak jsem si dovolil vzít slovo, při kterém jsem vyslovil svůj pohled na zdolání vrcholu. Kamarád tedy dodal, že s pokorou jsme pokořili vrchol.
Nechci slovíčkařit, chci jen hledat podstatu slov, která mnohdy velice lehce vypouštíme do veřejného prostoru, aniž bychom se zamysleli. Zamysleli právě nad jejich významem. Pokořit nemá s pokorou nic, ale vůbec nic společného.
Pokoru bych u kamaráda vnímal tak, že by společně s taškou hub, které cestou posbíral a které mu les i Země dala, posbíral plastové odpadky, které NĚKDO odhodil tam, kde se odhazovat nemají. A že jich bylo dost. Igelitku jsem měl plnou.
Nejen brát, ale i dávat. To je podstata pokory. Jak to vidíte Vy?
Z myšlenek po pochodu sepsal: Chalupský Pavel
