Něco nám asi chybí.

V dnešní době? V době všeobecné nabídky a přebytku?. V době, kdy si můžeš koupit cokoliv i když na to nemáš? Nevadí, upíšeš se ďáblu. Co když nám ale chybí něco úplně jiného. Třeba to, co se koupit nedá.  

Určitá životní zkušenost starších generací.

Zapomněli jsme, obecně MY všichni naslouchat. Naslouchat našim rodičům, prarodičům. Nepodceňujme jejich životní zkušenosti. Jsou totiž nepřenositelné, znovu neprožitelné, jedinečné, neopakovatelné. 

Využijme každé příležitosti, každého okamžiku, kdy máme možnost se svými rodiči, prarodiči hovořit o jejich životě, strastech i slastech, zkušenostech. 

Při vědomém naslouchání, můžeme v jejich vyprávění najít mnoho životní moudrosti. Starší generace potřebuje posluchače, ale ti mnohdy nejsou. My sami nemáme, respektive si neumíme najít čas sami pro sebe, natož se zastavit a naslouchat. Jen naslouchat. 

Zkusme to. Zkusme to, dokud je čas. Čas je totiž neúprosný. Čas je spravedlivý ke všem stejně. 

Já měl tu skvělou příležitost strávit s tátou jeho poslední dva roky života. Mnoho jeho slov si stále pamatuji. Mnoha slovům jsem nerozuměl, a teprve později si mnohdy uvědomil jejich smysl a význam. 

Vše má svůj čas.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel