Je trochu jiná než ženská. Je primárně určená k hrubší a těžší práci. To ale neznamená, že není určena k jiným projevům. I tvrdá mužská, upracovaná ruka by měla dokázat…
projevit cit. Třeba pohlazením.
Věřme tomu, že je velký rozdíl pro budoucí vývoj dítěte, když jej pohladí ruka maminky, nebo tatínka a dědy.
Je to zcela jiná energie.
Je to energie, která má tu moc probudit v dětech vědomí mužského citu.
Ano, i muži patří cit. Ne jen hrubá síla a mnohdy agrese. Mužská agrese se probouzí a klíčí v případě neprojevování, neprobouzení citu hlavně z mužské strany.
Už jen pouhým pohlazením, nepohlazením, můžeme své děti nasměrovat do světa citu, či agrese.
Když se dívám kolem sebe, mám pocit, že jsme jako muži někde udělali chybu.
Přiznejme si to. Jak často svým potomkům projevíme cit pohlazením?
Chybí nám projev citu, vcítění, citlivé vnímání potřeb svých dětí, ale i partnerek. Jednoduše empatie. Mnozí muži považují projevy citu za projev slabosti. Taky jsem mezi ně patřil. Tak nám to bylo okolím vysvětlováno až jsme uvěřili.
Před pár dny jsem byl svědkem hrubé slovní agresivity jen proto, že jeden řidič nezaparkoval své auto správně. Následovala smršť těch nejhrubších nadávek.
Říkal jsem si proč. Proč je kvůli tak banální věci tolik slovní agrese. Asi vím. I o tom je možná dnešní zamyšlení.
Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel
