Když se chce čůrat.

Zkusím popsat zážitek s vnukem, který jsme zažili ve městě. Velkém městě i když hvězd se nedotýká, kde jsem měl jednání na úřadě. Jednání proběhlo v pořádku a než jsme po hodině vyšli ven na ulici, vnuk říká…  

dědo, chce se mi čůrat.

Snažím se čtyřletého vnuka uklidnit tím, že jakmile budeme venku z budovy, tak se vyčůrá. Vnuk byl ale rychlejší, seběhl schody a vyběhl ven na ulici. Já za ním. Město je město a všude jezdí auta. Přijde mi, že tam jezdí víc aut než je lidí na ulici. Vnuk pobíhá po chodníku a …

hledá nějaký strom, nějaký keř, nějaké zákoutí, kde by se vyčúral. Nikde nic.

Jen auta a…dopravní značky. 

Značka taky dobrá, tak se u ní vyčůral. Byl to zajímavý pohled. Brusel má čúrajícího chlapečka do fontány, u nás ve městě čůrající chlapeček na dopravní značku. Proč to píšu? Vnuk bydlí na vesnici, no spíš je to osada. Dvacet domků, požární nádrž na návsi, malinká hasičárna, zvonička, udržovaný památník z I. světové války se jmény padlých rodáků, bývalá, opravená ale zavřená hospoda, toť vše. 

Vlastně ne.

Všude kolem stromy, staleté lípy, tráva, keře, zahrádky domorodců, prostě příroda, džungle. Tam si může čůrat kde chce. Potom přijede do města a zažije malý, snad malý šok, že tam stromy v centru města tak nějak chybí, samozřejmě jak kde, keře taky, trávníky taky a jen a jen auta, auta, úzké chodníky, široké silnice, dopravní značky.

Je to prostě džungle. Dopravní a značková. Džungle na kterou není zvyklý. 

Mnohá města nejsou vstřícná a bezpečná pro dospělý, natož pro děti. Není jednoduché s malým čtyřletým vnukem, který je od narození zvyklý běhat po velké zahradě a celé osadě, přijet do města. Navíc je to velký neposeda, jak říkám živočich. Je prostě zvyklý běhat si kde chce. Není zvyklý vodit se za ruku. Není zvyklý na chodníky, na ulice plná aut, na to, že nejsou na ulicích v centru města běžně stromy, keře, prostě příroda.

Už jsme si tak nějak zvykli na to, že centra měst jsou plná aut, dopravních značek (místo stromů a přírody), a pak babo raď, kde se má vnuk vyčůrat.

S velkou úlevou a radostí jsme se vraceli do “naší” osady. Přírodě zdar, autům v centrech měst zmar.

Z jednoho malého zážitku sepsal: Chalupský Pavel