Kapka rosy, kousek země.

Jsou mezi námi lidi, kterým stačí málo. Mají vlastně vše. Vše, co si většina z nás ani nedokáže představit. Je to nesmírné bohatství, vlastně Vesmírné bohatství. Tiše jim přeju, hlasitě chválím. Někdo má dar…  

vidět v kapce rosy Slunce, či celý oceán. V kousku země vidět celek. Zemi.

Jsou tací lidé. Jsou všude mezi námi. Určitě je denně potkáváme. Jsou většinou nenápadní. Tiší, skromní, pokorní. Mají svůj svět ve kterém žijí. Žijí v klidu, daleko od mediálního, digitálního, troufnu si říci podivného světa, který se přece nemůže skládat jen z nul a jedniček.

Proto jim nic nechybí. Dokáží žít v sepětí, v souladu, v rovnováze. Jak sami se sebou, tak se svým okolím. Cítí se být rovnocennou součástí širšího celku. 

To je ten dar. 

Jako se amazonští indiáni dokáží myšlenkově přenést a procházet po Měsíci, plout Vesmírem ve smíru, dokáží se tito lidé vcítit a nacítit nejen do světa kolem sebe, ale i do života živočichů a rostlin. Všude kolem sebe vidí život. I v kameni, i ve vzduchu. Vždyť nádech i výdech je život. 

Každým nádechem a výdechem se znovu rodíme.

MY si tohle v našem shonu ale neuvědomujeme. ONI ano. Proto dokáží být vděční i za každý nádech. Dokážeme si to vůbec představit? Být neustále vděční? Vděční za cokoliv, co mě v životě potká? ANO. To co mě potká je vlastně součást našeho životního scénáře. Scénáře, který jsme si kdysi napsali a zapomněli. A potom se divíme.

Chápu. Opravdu chápu a snažím si představit, jak je pro mnohé obtížné být vděčný i za těžká životní traumata. Slyšel jsem životní příběh mladé maminky, které zemřelo jedno z dvojčátek. Na jednom semináři zkoušela přijít na to PROČ. Proč právě JÍ.

Pochopila. Obdivoval jsem, že přišla na to PROČ.

Objevila v sobě totiž vnitřní sílu a moudrost, která JÍ dovolila nahlédnout a pochopit svůj životní scénář. 

Právě tito lidé, kteří si prošli těžkými životními zkouškami, bývají obdarováni
vhledem. 

Třeba vhledem vidět v kapce rosy Slunce či celý oceán. V kousku země vidět celek. Zemi.

Mají můj obdiv.

Z myšlenek a prožitků sepsal: Chalupský Pavel