Jen tak sedím a pozoruji.

Sedím na terase kavárničky a vychutnávám si můj oblíbený mandlový raw zákusek. Tu přijde maminka s asi dvouletou holčičkou. Holčičce se nechce jít dovnitř, chce na terasu. Maminka jí venku nechá s důrazným upozorněním.

Tak tu počkej a nezlob.

Je dobré najít si v našem uspěchaném světě i třeba jen chvilku času. Jen tak pozorovat a naslouchat. Tak jsem pozoroval a naslouchal.

Maminka zašla do kavárničky a holčička plná radosti a úsměvů začala po terase běhat. Sem tam, tam sem. Pořád dokola. Baculaté rozesmáté tváře.
Jen na chvilku se u mne zastavila, něco dětskou řečí zažvatlala a hned utíkala tam a zase zpátky. Pořád dokola. Ta radost z pohybu byla dechberoucí. Asi i proto jsem si víc užíval zákusek.

Příchodem maminky mi ale chuť na jazyku lehce zhořkla. Nebylo to mandlemi. Byla to slova vyřčená maminkou.

Říkala jsem ti, že nemáš zlobit.

Snažil jsem se lehce a jemně mamince naznačit, že holčička nezlobí, jen si užívá radost z pohybu. Nenene. Maminka ještě k tomu navíc dodala. 

Jestli budeš zlobit, tak si tě pán odevede.

Nooo. To jsem už přestával mít chuť na zbytek zákusku.

Byl to ukázkový příklad toho jak můžeme, věřím že nevědomky, vložit už do dětské mysli následující.

Když běháš – zlobíš. Když zlobíš cizí pán si tě odvede.

Jsou to většinou automatismi, které jsme slýchávali v dětství a nyní v roli rodičů je opět používáme. Jsou velice, velice nebezpečné. Jednou, třeba za pár let, mohou opět nevědomky, za jakéhokoliv podnětu vyplout na povrch.

Podobných příkladů naší “výchovy” bychom našli víc. Nezpívej, kdo to má poslouchat. Ta čmáranice je domeček? Nejez tolik, budeš tlustá. Je zajímavé, že je to jen u děvčat. No a může se krásně stát, že dívka právě ze vzdoru k příkazům bude jíst a jíst. Znám jich několik. A dalo by se pokračovat.

Proto vážení a milí rodičové, vážené babičky a dědečkové, sdílejme s dětmi jejich radosti, sdílejme s nimi i jejich starosti a bolesti. 

A nestrašme je. Ani cizím pánem, ani čertem, ani peklem. Mikuláš se blíží.

Z myšlenek a naslouchání u kavárny sepsal: Chalupský Pavel