Je to jen sport, je to jen fotbal.

Tak jsem mimoděk vyslechl tuhle větu od dvou fotbalových expertů v jedné internetové diskusi. Opravdu si pánové experti myslíte, že fotbal je nejen u nás ještě sport?  

Nejsem žádný fotbalový expert, ale tohle si vůbec nemyslím. A nemyslím tím jen začínající fotbalovou aféru s dotacemi. To jde mimo mě.

Za prvé pod pojmem sport si představuji úplně jiný systém, než jaký je nastavený například ve fotbalu. Jde tam vůbec o radost ze hry? Jde tam vůbec o fér hru. Jde tam vůbec o sport? NE. Jde v prvé, v druhé i ve třetí řadě jen o peníze, peníze a znovu peníze. Proto nemůže jít o sport a ani o fotbal.

Za druhé. Je normální, aby fotbalisté byli odměňováni milionovými částkami a aby se s nimi obchodovalo jak s movitými věcmi za miliardy? Jde tam vůbec o sport? NE. Jde v prvé, v druhé i ve třetí o peníze, o praní peněz.To ale nikdo nechce slyšet.

V dnešní podobě je sport veden s cílem soutěžit. Být nejlepší, být první. Být druhý, třetí, nedej Bože čtvrtý, to je pomalu ostuda. Jen první místo se počítá. Jen první bude zapsán do dějin a oslavován.

Je smyslem, myslím tím prasmyslem sportu soutěžit, honit se za prvenstvím? Myslím, že soutěživost vede k individualismu, prchavému pocitu vyjímečnosti, jedinečnosti. Myslím, že tudy může vést cesta ke změně vnímání lidského společenství. Kdo neskáče není Čech. A jsme u toho. Krásně zamaskovaný individualismus s nádechem rádoby nacionalismu. Jsi Čech? Tak skákej. I tohle jsem zaregistroval.

Proč zrovna fotbal se stal symbolem nečistoty, nefér hry i když máme soutěž o cenu fér hru? Mám návrh. Zrušme alespoň na jedno kolo zápasy na sametových trávnících a odehrajme ho na škváře. Jako za starých časů. Garantuji, že neuvidíte ani jediný pád s pěti kotrmelci, ani jediný pětimetrový skluz zakončený na soupeřově kotníku. To si pište. Pak teprve uvidíme fotbal tak, jak se má hrát. Bez faulů, bez simulantů, prostě fér hru.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel